Do obecních voleb zbývá jeden den. Velká pozornost je upřena na Prahu. Nejenom proto, že se jedná o hlavní město. Velikost a specifické postavení Prahy vedou k tomu, že se v jejím rámci projevují síly, které se kvalitativně blíží silám působícím v celostátní politice. Samotný rozpočet kolem padesáti miliard korun povzbuzuje k velkým věcem. V tom dobrém, i v tom špatném. Pro všechny významné politické strany je Praha také důležitá kvůli počtu svých obyvatel. Hlavní město zastupuje dvacet pět poslanců. Volební výsledek v Praze tedy znamená významný faktor v zajištění postavení politické strany na celostátní úrovni. Ve hře je tedy hodně.

Nejenom ale pro politické strany. Ještě více je ve hře pro obyvatele hlavního města. Bude se rozhodovat o správě obecních záležitostí v období příštích čtyřech let. Bude se rozhodovat také o účelném vynaložení více než dvě stě miliard korun, které rozpočtem za toto období protečou. Částka bude pravděpodobně dokonce vyšší díky různým projektům spolufinancovaným Evropskou unií. A bude se také rozhodovat o potvrzení dosavadního rozložení vlivu na pražskou politiku, případně o jeho změnu. Dalo by se říci, že ve hře je také možná změna stylu. Nebo jeho další upevnění. Jde tedy skutečně o hodně.

Nabízí se otázka, co může která strana voliči v tomto celkovém pojetí nabídnout. V případě ODS, která pražské zastupitelstvo doposud ovládá, se změna dá očekávat těžko. Přesvědčivé volební vítězství zajistí, snad s drobnými kosmetickými změnami, podmínky pro pokračování stávající politiky. Může dojít k výměně některých politiků, nebude však důvod měnit zavedené struktury a způsoby.

Změnu v tomto smyslu nemusí znamenat ani vítězství TOP09, respektive dobrý výsledek VV, i když vítězství se v případě druhé ze stran spíše neočekává. Pochybnosti vzbuzuje především propojenost některých jejich politiků, sice ne všech, ale za to nikoliv bezvýznamných, buď v minulosti s ODS, nebo se strukturami kolem ní vytvořených. Širší zájmy obou uvedených politických stran se mohou se zájmy ODS rozcházet a mohou přinést určitou změnu do struktur navazujících na svět politiky. Spíše to ale bude změna malá. Už proto, že pokud tyto strany případně vytvoří koalici s ODS — a není důvod, proč by tak neučinily — nebude myslitelné, aby došlo k důslednému rozkrytí předchozích praktik, a tím i poškození jednoho z koaličních partnerů. A to partnera pravděpodobně nikoliv nevýznamného.

Jiná je situace v případě ČSSD. V jejím případě se jedná o opoziční stranu, která si nemůže dovolit tolerovat nic z dlouhodobě kritizovaných praktik stávajícího pražského magistrátu. ČSSD slibuje změnu poměrů. Pravda, tak jako ostatní strany. Na rozdíl od nich však hraje o svou věrohodnost. Hraje doslova o vše, protože hraje o svou budoucnost. A vzhledem k významu Prahy a jejímu vlivu na celostátní politiku jde o budoucnost a postavení celé ČSSD. A to tím spíše, že na rozdíl od ostatních významných politických stran odložila řešení vnitrostranických poměrů až na jaro.

ČSSD se tedy nachází v situaci, kdy nemůže rezignovat na změnu poměrů v Praze. Z formálního hlediska to znamená, že ČSSD si nemůže dovolit uzavřít koalici s ODS, ani ji jinak podporovat. Protože to by fakticky znamenalo rezignaci na změnu a zapojení se do stávajícího systému uplatňování moci. A to by ČSSD zlomilo vaz.

Pro voliče je to dobrá zpráva. Pokud si přeje změnu, má zde stranu, u níž je nebezpečí změny postoje po uzavření volebních místností naprosto minimální. I když se koalice uzavírají až po volbách, v Praze jde nyní o tolik — a ČSSD zejména — že některé varianty nastat fakticky nemohou.

Všechny uvedené strany nabízejí změnu. V pátek a v sobotu nepůjde jen o programy, které se často liší jen minimálně, ale také o potenciál ke změně a o důvěryhodnost jednotlivých stran.