„Od individua vše začíná, na individuu vše spočívá“, tato myšlenka se prolíná veškerými názory a aktivitami Gustava Landauera, družstevního socialisty, odpůrce kapitalismu, ale stejně, ne-li více, zapřísáhlého odpůrce komunismu. Muže, který zavrhoval soukromo-ekonomickou i státně-politickou moc ve prospěch svobodně utvářeného společenství sobě rovných jedinců. Cestou k vytvoření nové společnosti neměla být jednorázová revoluce, ale revoluce průběžná a nenásilná, nebo snad lépe řečeno, mělo se jednat o cestu evoluční. Stejně důležité jako myšlenka průběžnosti a nenásilí je u Landauera přesvědčení, že kýžená společenská změna není a nebude výsledkem zavádění nových technologických vynálezů, ale postupné duchovní obrody každého člena společnosti. Pouze takováto proměna mohla podle něho přinést změnu společenského systému a uspořádání tak, aby bylo vskutku svobodné.

Při sledování dnešních politických debat jsem přesvědčen, že je nutné jeho základní myšlenku připomenout, a to přesto, že se mohou některé jeho názory zdát překonané či poněkud naivní, tak jako i snahy jiných myslitelů směřujících ke zrušení veškeré formální společenské autority. Apel na obrácení pozornosti k jedinci a duchu je však platný stále a dvojnásob dnes, kdy se téměř veškerá pozornost upírá k rozmanitým odosobněným systémům, procesům a strukturám, a veškerá debata se soustřeďuje na nastavení jejich parametrů. Víra v tyto systémy dnes okupuje soukromou i veřejnou sféru. Na jednu stranu vysoce zefektivňují výkon organizací, na stranu druhou však omezují svobodu a duchovní svět jednotlivců. Svoboda předpokládá volbu cílů a následné cesty k nim.

Současné systémy většině účastníků nabízejí pouze volnost v hledání cest k cílům stanoveným však někým jiným ve vzdálených firemních centrálách či politických ústředích. Přijetí takto vzdáleně stanovených cílů jedincem je podpořeno užitím metod postavených na psychologických, sociologických a antropologických výzkumech a v posledních desetiletích zefektivněných masivním využitím výpočetní techniky. Motivace v případě firemního světa, volebního boje v případě politiky, reklamy v případě obchodu pak nemá podobu tvrdého přesvědčování, ale spíše, slovy Gillese Lipovetskeho, svádění uskutečňovaného prostřednictvím jazyků ne nepodobných Orwellovu newspeaku. V kombinaci s možností volby na cestě k takto interiorizovaným cílům pak vzniká iluze svobody a podílení se na určování dalšího směřování našeho světa či alespoň jeho částí. Omezení se na debatu o nastavení parametrů systémů je sice z krátkodobého hlediska důležité, z dlouhodobého však neumožňuje řešení vnitřních rozporů současného světa a stále více jej uzavírá před obrodnou energií svobodného jedince a společenství.

Řešením rozhodně není rezignace na vědecké poznání a jeho technické či společenské aplikace, řešením je přiblížení míst definování a vytyčování cílů občanům a jejich zapojení do těchto činností. Jedna z možných cest k dosažení tohoto stavu v obecných rysech také vychází z myšlenkového světa Gustava Landauera, je dlouhodobá, ale začít s ní lze hned. Vede přes narušení výše zmíněných struktur a systému a jejich vlivu na lidské vědomí k maximální politické i ekonomické decentralizaci, převedení maxima rozhodování o veřejných věcech na obce v politické oblasti a podporu středních a malých podniků, družstev, rodinných a dalších druhů organizací v oblasti ekonomické.

Skutečná spoluúčast na tvorbě společného světa spolu s rovnoměrnějším rozdělením bohatství je to, co přináší spokojenost a pocit sebeúcty. Duchovní obroda, zapojení tvůrčí energie širokých vrstev obyvatel dává naději na překonání rozporů současného světa bez nutnosti stálého hospodářského růstu a stále dražších technologických řešení, na něž spoléhají současní představitelé bez ohledu na jejich politickou příslušnost. Nastíněná cesta není vykreslováním utopií malých pospolitostí, ale vykreslováním světa struktur lidštějších rozměrů, který však bude přinášet stále nové problémy, které budou muset být řešeny každodenní drobnou prací.