Poté, co média zveřejnila zprávy, že soukromá bezpečnostní agentura ABL sledovala před čtyřmi roky politiky ODS na Praze 11, rozpoutala se typicky česká diskuse. Komentáře k této kauze se tudíž nejčastěji zabývají klasickou otázkou „komu to slouží?“

Hlubokomyslné odpovědi na tuto otázku, kterou s oblibou kladli v různých diskreditačních kampaních zejména komunisté, pak nabízejí celou škálu vzrušujících konspiračních teorií. Jde prý o boj v rámci ODS. Nebo je za tím snaha zdiskreditovat Věci veřejné, neboť bývalý šéf ABL Vít Bárta je nyní ministrem dopravy za VV a jeho strana řídí v osobě Radka Johna i ministerstvo vnitra. Ale kdo ví, možná je za vším TOP 09, která by mohla z aféry vytěžit v komunálních volbách. Nejtemnější scénáře pak naznačují skutečně apokalyptické cíle aféry: byla prý rozpoutána, aby mohla vzniknout velká koalice ODS a ČSSD!

Známý politický katastrofista Bohumil Doležal se s tím nepáře a jde přímo ke kořenům bolševické otázky „komu to slouží?“ Je prý podivné, že si ještě nikdo nepovšimnul nápadné podobnosti s akcí „Monte Argentario“, kterou to údajně „připomíná mohutně”. Podle Doležala někdo umístil doprostřed koalice před volbami minu a ta teď, v příhodné chvíli, bouchla. Čím víc se koalice bude hádat, tím hůř pro ni. ČSSD to může jenom z ústraní přiživovat. V našem veřejném životě se pevně uchytil paroubkismus, míní politolog.

A pokračuje: „Kdo si objednal Monte Argentario, není jasné stejně, jako není jasné, kdo si objednal sledování paní Šorfové a celý ten rumrajch, jenž se od toho odvinul. Rukopis obou akcí je stejný, takže skoro bych řekl, že hybatelem je jedna a tatáž osoba (právnická či fyzická) a že fyzické osoby, které se na rozpoutání akce podílely, by bylo třeba označit a velmi rázně vypudit z politiky nebo ze slušné společnosti, pokud v politice nejsou.“

Přeložíme-li do srozumitelné řeči to, co nám politolog i další komentátoři, kteří neúnavně krouží okolo otázky „komu to slouží?“, říkají, podstatné vlastně není, jestli někdo někoho špehoval (zákon to prý nezakazuje) a pak diskreditoval či dokonce mlátil (v některých případech byly totiž sledované osoby údajně i zmláceny), ale že někdo odpaluje pomyslné miny v útrobách naší vládní koalice, která má před sebou v příští čtyřletce ty nejdůležitější úkoly v podobě neochvějného plnění závěrů vládního prohlášení, odvozeného z vůle našeho lidu.

Nu dobrá, to, že někdo médiím nabízí takovéto skandály, je jistě na pováženou, stejně jako je na pováženou, že některá česká média s oblibou rozehrávají diskreditační kauzy v tak nápadných časových souvislostech, že u katastrofistů nemohou nevyvolat paranoidní reakce a zlobu na ty, kdo zlovolně ruší vládní koalici v jejím „klidu k práci“.

Jenže ta nejhrozivější podstata nejnovějšího skandálu nespočívá v tom, že někdo před blížícími se volbami dávkuje pro média odhalení o věcech, které se opravdu staly, jakkoliv je to už čtyři roky. Vždyť stejně jako se v kauze Monte Argentario premiér Topolánek skutečně scházel v Itálii s předními lobbisty i nyní někdo skutečně sledoval politiky ODS i jejich příbuzné, jakož i pak mlátil některé konkrétní lidi.

Hrozivost celé věci spočívá v tom, že firma, která stojí v centru celé nechutné záležitosti, je úzce spojena s několika lidmi, kteří nyní ovládají klíčová ministerstva. Možná se nakonec třeba prokáže tvrzení Víta Bárty, že dokumenty spojované v kauze sledování politiků s firmou ABL jsou padělky, jenže to nic nemění na skutečnosti, že v podobě Věcí veřejných se lidé spojení s touto, nyní silně podezřelou firmou dostali do vlády země.

Profesor Jiří Přibáň psal v souvislosti s volebním úspěchem VV hned po volbách o nebezpečném trendu privatizace politiky. Představitelé ODS, která se postavila do čela rodící se vládní koalice, tehdy měli jisté důvodné problémy s tím, že by véčkaři měli dostat ministerstvo vnitra, o které tolik usilovali. Nakonec ustoupili s tím, že prý ministerstvo nebude dávat zakázky firmě ABL.

Jenže jak ukazují některé skutečnosti, jež se vynořují ze současného skandálu, o nějaké zakázky přeci vůbec nejde. Moc mají ti, kdo mají (citlivé) informace. Některé indicie naznačují, že kdokoliv sledování politiků ODS na Praze 11 organizoval, měl přístup i k informacím z policejních databází.

Takové informace bezpečnostní agentury prý získávají od svých zdrojů v policii. Daní policisté tím porušují zákon, ale agentury zřejmě mají jejich prostřednictvím přístup jen k určitým konkrétním informacím.

Představme si ale, že nějaká taková agentura získá přístup ke všem databázím ministerstva vnitra, jakož i ke všem databázím policejním... Jako útěcha nám může posloužit snad jen to, že žijeme v právním státě, a  můžeme si být tudíž naprosto jisti, že ministr vnitra a jeho lidé, někteří z bezpečnostních agentur, by nikdy, ale opravdu nikdy pro potřeby soukromé agentury nezkopírovali databáze ministerstva a policie… A že tedy nemají nyní v ruce materiály, s jejichž pomocí mohou potenciálně vydírat a kompromitovat mnoho lidí, včetně politiků.

Tato potenciální privatizace politiky a bezpečnosti státu má také aspekt, na který upozornili politici ČSSD: jakkoliv bychom rádi věřili, že v právním státu se vše děje podle práva a principu „padni komu padni“, nelze se zbavit jistých pochybností, že kauza, v níž figurují lidé z jedné bezpečnostní agentury, bude skutečně vyšetřena policií, kterou skrze ministerstvo vnitra nepřímo ovládá politická strana, již „vytvořil“ člověk, jenž výše zmíněnou bezpečnostní agenturu vlastnil.

Možná to mnohým analytikům a komentátorům, posedlým otázkou, komu může posloužit skandál před volbami, ještě nedochází, že nebezpečím pro českou demokracii není v první řadě zlovolné rozehrávání jakýchsi kauz, načasovaných před volby. To opravdové nebezpečí přichází z privatizace politiky hráči, jejichž skutečné úmysly jsou (už ve světle toho, co se vyjevuje o jejich minulosti) více než nejasné.