Každý den přináší nová překvapení, kdy se všichni ministři předhánějí v nápadech, co dalšího se zase promění. V této honičce zapadla letní zpráva, tentokrát z EU. Eurokomisař pro podnikání a průmysl Antonio Tajani řekl, že komise chce, aby jednotlivé státy sladily školní prázdniny. Není to prý povinné, je to pouze doporučení, které má prodloužit turistickou sezónu a tak podpořit ekonomiku. „Dojde tím k prodloužení hlavní letní turistické sezóny, z čehož budou na jedné straně profitovat poskytovatelé služeb cestovního ruchu — hoteliéři i cestovní kanceláře, na straně druhé jejich klienti, zejména rodiny s dětmi," řekl dokonce už loni v létě český šéf ACK. Navrhuje se, že děti školou povinné budou mít tzv. klouzavé prázdniny.

Jak přesně by vypadaly, se zatím neví, ale jednotlivé školy (kraje, ministerstvo) by prázdniny vyhlašovaly v různých termínech. Namísto dvou celých měsíců letních prázdnin by měly střídat volno s prázdninami, které by rádi prodloužili na čtyři měsíce. Minulý rok nápad neprošel, teď se mu však dostalo podpory z centrály. Takový systém existuje v Německu.

Už v minulém roce mi připadalo zvláštní, že pouhé cestovní kanceláře mohou vůbec přijít s něčím tak neuvěřitelným, jako je rozbití systému prázdnin, jaký má u nás tradici sahající snad až do Rakouska-Uherska. Dokud mě nenapadlo, že důvod tkví opět v ekonomice.

Dva měsíce prázdnin pro děti nevznikly jistě jen tak náhodou. Chce-li se člověk regenerovat, potřebuje k tomu nějaký čas. Nemluvím o workoholicích, kteří jsou ale nemocní právě proto, že už to neumějí. Dřívější generace žily v toku času, který také uměly lépe chápat a využívat. Byl dělen svátky, poutěmi ke svatým místům, rodinnými oslavami.

Vedle práce má mít tak i volný čas a jeho náplň ještě jiný rozměr. Čas na rodinu, kulturu, na čtení, na rozvoj své osobnosti v duchovní oblasti. Bohatství netkví v množství peněz, ale v kvalitě prožitého času. Bohužel naše doba zničila většinou zázemí babiček a dědečků na venkově, kde děti žily v létě se zvířaty a vnímaly život starších generací, který jim poskytoval cenné informace a rozvíjel fantasii. Takové prázdniny byly nesmírně cenné. Cestování by mělo být doplňkem této činnosti, nikoli její hlavní náplní.

Cestovní kanceláře, stejně jako obchodníci a další, původně vznikly jako služba, která má rozvíjet určité oblasti života. Zůstávají-li ve svých hranicích, jsou užiteční, pokud však expandují a tyto hranice překračují, stanou se škodlivými. Obchod se dnes stal dominantním, překročil meze svého určení a dusí prvovýrobce, určuje jim ceny, za jaké bude jejich výrobky prodávat, rozhoduje, které komodity za úplatu vezme a které ne. Velkoobchod likviduje malé místní obchůdky s tradicí a namísto lidských vztahů staví neosobní mašinerii, která drtí vlastní zaměstnance, konkurenci i kvalitu.

Cestovní kanceláře nabízely možnost se někde rekreovat. V okamžiku, kdy se staly průmyslovým odvětvím, začaly prosazovat svoje ekonomické zájmy a ne už zájmy lidí, kteří občas chtějí cestovat. Budulínek průmyslu i obchodu roste a potřebuje čím dál víc potravy. Když si v Metrostavu koupí obří stroj na hloubení tunelů, musejí se začít hloubit tunely. Když si lesní společnosti zakoupí stroj, který během pěti minut strom porazí, oloupe kůru a rozřeže na malé kousíčky, musejí padnout hektary lesa. Nejde jen o stroje, jde hlavně o ty, kteří je pořizují a za jakým účelem. Pak je nutné rozšířit pole působnosti. Proto začínají Vánoce už v září a obchody nám ničí jedinečný zážitek, který je pro mnohé stále ještě posvátný. Možná se časem dočkáme toho, že budeme Vánoce slavit každý měsíc, aby obchodníci měli zisky.

Divadelníci mají sice plná divadla, ale kdyby měli vliv na zákonodárce, mohli by s argumentem rozvoje tohoto odvětví prosadit, aby se po dobu představení zavřely restaurace a otevřely se až po skončení produkce. Tím by se ještě zvedla návštěvnost divadel, ba mohlo by jich být mnohem víc, třeba se začaly stavět další scény, stavební firmy by měly ještě více zakázek a restaurace by pak byly ještě plnější. Pravděpodobně by se však nakonec celý systém zhroutil, protože by nebylo dost diváků, ani těch, kteří by si těchto zážitků mohli dopřát.

V tomto týdnu se nechaly slyšet i pojišťovny, že uvažují o tom, že navrhnou, aby pojištění pro každého majitele domu bylo povinné bez ohledu na to, zda je nebo se cítí být ohrožen nějakou katastrofou. Takže každý bude povinně platit i za nebezpečí, která se ho netýkají. Lze napříště čekat, že se každá soukromá firma, podobně jako penzijní fondy, které šikovně s pomocí Miroslava Kalouska, Nečase a dalších politiků tuto inovaci zavedly, dohodne s politiky na tom, aby nám občanům byla přikázána zákonná povinnost.

Příklady táhnou a statečný Kalousek zvedne DPH ještě výše, abychom mohli naplnit kapsy veškerých soukromých firem. Okouzlil mě i ministr Bárta, který tak pěkně a bez skrupulí v pořadu Jana Krause pravil, že jen přišel na ministerstvo, objevil, že „pět želv je v prdeli“. Nejen, že takto jemně mluví ministr, ale pro mě bylo poučné i to, že jsem se dozvěděla, co je želva. Znala jsem jenom pětku, kilo a meloun. Uvědomila jsem si na tom, do jaké kategorie občanů patřím. Ministr Bárta se vyzná a užívá tuto hantýrku lidí, kteří se pohybují ve „vyšších kruzích“. Ale hned jsem se lekla. Co když ty zmizelé želvy z ministerstva dopravy zase budou chtít po nás? Bohužel asi ano, nemají přece nikoho jiného než svůj lid. Želvy už plavou se svými majiteli na různých ostrovech.

Takže argument cestovních kanceláří, že „dlouhodobě rostoucí životní úroveň umožní Čechům v budoucnu nákup více zájezdů za sezónu“, je poněkud mimo realitu a míjí se se skutečnou ekonomickou situací většiny rodin. Mnoho rodin už dnes na žádné zájezdy nejezdí a jsou rádi, když vůbec zaplatí dětem nějaké letní tábory v tuzemsku. Menšina, která jezdí víckrát do roka, si jistě děti ze školy vyzvedne a pojede s nimi na zájezd i mimo sezónu.

Klouzavé prázdniny se tak mohou rozšířit na klouzavý život. My všichni už dnes kloužeme tam, kam nás mocné společnosti a lobbisté směřují.. Klouzačka je náš dnešní život. Nikdy nevíme, kam dokloužeme. Jisté však je, že vždycky jenom dolů. Chtivá ruka obchodu a peněz, která vždy najde svoje spřízněné politiky, sahá na všechny základní jistoty a drží nás na toboganu, který z nás pomalu vysává životní síly. Návrh na klouzavé prázdniny a další pěkné zprávy jsou jenom dalším střípkem do této pozoruhodné mozaiky.