Obnovitelné jádro pudla
Jaroslav VeisPavel Drobil dospěl k názoru, že je třeba Evropské unii navrhnout, aby se „jádro zařadilo mezi obnovitelné zdroje“. Zůstává otázka, zda chtěl nastražit Bruselu léčku nebo zda objevil skrytou podstatu věci. Vypadá to, že se snažil o obojí.
Jak praví Wikipedie, „jádro pudla je ustálené slovní spojení, které vešlo do slovníku jako rčení, přirovnání. Znamená pochopení smyslu nějaké léčky nebo podvodu nebo objevení skryté podstaty věci a jednání.“
Evidentně na ně narazil ministr životního prostředí Pavel Drobil, když ho osvítil nápad a dospěl k názoru, že je třeba Evropské unii navrhnout, aby se „jádro zařadilo mezi obnovitelné zdroje“, což je pro změnu citát ze zprávy ČTK. Jen si nejsem jist, co měl ministr Drobil víc na mysli — zda chtěl nastražit Bruselu léčku nebo zda opravdu objevil skrytou podstatu věci. Vypadá to, že se snažil o obojí.
Jestli mu dobře rozumím, je mu celkem jedno, jak je to s obnovitelností jaderného paliva do elektrárenských reaktorů ve skutečnosti, ale jde mu o to, jak je to na papíře - a ten, jak ví každý grafoman, snese všechno. Bude-li uran papírově prohlášen za obnovitelný energetický zdroj, hravě se vejdeme do stanovených limitů podílu energie z takových zdrojů vyrobené. Co víc, každý další temelínský blok, který ČEZ uvede do provozu, nám umožní limity nejen plnit, ale dokonce i vzorně plnit. A co ještě víc, bude to pro nás, občany ČEZka výhodné: budeme moci z unijních fondů čerpat peníze na podporu obnovitelných zdrojů. Tedy také na rozšíření Temelína. Jak prosté, milý Watsone!
Nemohl jsem v tu chvíli nevzpomenout na jiný energetický majstrštyk, jenž pamatuji z dob minulých, jehož rukopis návrh páně ministra nese. Na papíře tehdy v této zemi veřejná elektrická síť dodávala proud o napětí 220 voltů, fakticky ovšem v celých pražských čtvrtích zásuvky neposkytovaly jiné napětí než 120 V. Bylo tomu tak i na Malé Straně, kde jsem hned vedle amerického velvyslanectví bydlil a všude zakopával o malé transformátory. Američanům by se těch 120 voltů náramně hodilo, nijak moc se to neliší od jejich 110. Jenomže, protože na papíře takové napětí neexistovalo, stála mezi nimi a námi opona nejen železná, nýbrž i transformátorová a hned dvojnásobná: na naší straně stál jeden, měnící skutečných 120 V na papírových 220 V, na jejich druhý, uvádějící napětí do původního a jejich přístrojovému vybavení vyhovujícího stavu.
Dnes už je ten první transformátor ve šrotu, kam patří i návrh ministra Drobila. Když už chce polepšit postavení jaderné energetiky — a proč ne, soudím, že se jí nasazuje mnohem větší psí hlava, než jakou si zaslouží — pak nechť tak učiní její obhajobou a zasazováním se o snížení povinných procent vyrobených z opravdu a nikoli jen papírově obnovitelných zdrojů. Nejspíš dostatečnou podporu nezíská, ale nebude alespoň směšný.
Bohužel, právě o to se však obhajobou svého nápadu snaží čím dál víc. Obnovitelné jádro pudla však neobjeví.
Pokud půjdeme skutečně do hloubky, pak atomový reaktor je docela podobný slunci, jediným podstatným rozdílem je, že pracuje v dost jiném časovém horizontu :). Považoval bych za moudré zbavit se pojmového oxymóronu „obnovitelné zdroje energie“ a začít používat adekvátní pojmy: např. „Zdroje s nulovou bilancí CO2“ či „Zdroje s minimální ekologickou stopou“ atd... V tom případě je pak AE skutečně poměřitelná s vodními, větrnými, slunečními, biomasovými a geotermálními zdroji. Mám pocit, že tímto směrem míří i pan Drobil, který je v podstatě nucen přejímat naprosto stupidní slovník. Samozřejmě to nic nemění na argumentech týkajících problémů s odpadem, bezpečnostní rizika, dopad na krajinu atd., které by měli být patřičně zohledňovány při budování jakýkoliv energetických zdrojů. Argument obnovitelnosti či nebo neobnovitelnosti je však lichý – to je prostě fyzika.