„Ekologičtí“ úředníci odboru životního prostředí krajského úřadu v Pardubicích po téměř deseti letech sporů nakonec povolili škodlivý zásah do biotopů nejméně sedmdesáti zvláště chráněných druhů organismů, které stojí v cestě této plavebního stupně Přelouč na Labi.

Chyběla k tomu výjimka ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny k zásahu do biotopů čtyřiceti kriticky a silně ohrožených druhů organismů, kterou tento úřad vydal za pouhé dva měsíce, přestože se státní investor Ředitelství vodních cest ČR o ní snažil asi deset let.

Nyní celá věc leží na Ministerstvu životního prostředí v Hradci Králové, které bude o odvolání občanských sdružení Děti Země, Svoboda zvířat Hradec Králové a Zelená pro Pardubicko rozhodovat. Jaká kritéria použije on, lze stěží odhadnout.

Vydané rozhodnutí je možné také charakterizovat jako takovou českou facku pardubických k letošnímu Mezinárodnímu roku biodiverzity, které vyhlásilo Valné shromáždění OSN. Jak jinak to hodnotit, aby plavební kanál proťal Slavíkovy ostrovy s tak obrovskou rozmanitostí zvláště chráněných druhů živočichů. Také už byl vedoucí odboru životního prostředí Josef Hejduk za to navržen na Ropáka 2010.

Jeho rozhodnutí bylo podle tří odvolatelů vydáno v rozporu se zákonem, neboť o něm nerozhodly ekologické důvody, ale spíše politické, které byly skryty pod důvody dopravní a ekonomické.

Ty ale samozřejmě nemají reálný základ. Pokud prý bude vybudována plavební komora u Přelouče, aby lodě mohly snadno splouvat Labe až do Pardubic, pak do roku 2040 má dojít k nárůstu vodní nákladní dopravy o 68 %, tj. o 800 tisíc tun za rok. Přitom toto nízké množství nákladu hravě odveze železniční doprava a ještě za kratší dobu, neboť za rok odveze asi stokrát více tun nákladu než vodní doprava.

A pokud se kriticky podíváme na uložené podmínky rozhodnutí, tak pikantní je třeba požadavek, že až se investorovi bude zdát, že přestěhovaní živočichové se na dosud neznámých lokalitách úspěšně zabydleli a přežijí další staletí, tak se může začít stavět.

Přitom navržené lokality by měli ještě během řízení potvrdit jeho účastníci a o zahájení stavby by měli rozhodnout spíše státní úředníci, než investor, i když si může za veřejné peníze najmout jakéhokoliv odborníka. Míra objektivity a veřejné kontroly počínání ŘVC ČR jde tak stranou.

Do přípravy se už za různé odborné a právní posudky, včetně soudních nákladů, a za výkup pozemků utratilo téměř 700 miliónů korun. Na rozdíl od soukromých investorů, kteří by zřejmě už dávno hledali kompromisní či levnější řešení, si stát může na přesvědčování svých „státních“ úředníků a politiků dovolit utratit cokoliv. Přitom se taková komora mohla postavit přímo v řece Labi a vyhnout se Slavíkovým ostrovům, jak dokládají i názory odborníků z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Povolení poslední potřebné výjimky ze zákona se tak asi nelze divit, neboť každý státní investor má neomezené množství veřejných peněz a spoustu času. A navíc o každé státní stavbě rozhodují státní úředníci, takže proč by měli některým bránit. Stačí třeba i malinko pohrozit snížením mzdy, převedením na „jinou práci“ či dokonce vyhozením z práce. Jak snadné, vždyť to známe z dob minulého režimu.

Úředník tu bohužel zatím není na dodržování zákonů a jako pomocník občanům, ale jako pouhý podřízený zájmům politické moci. Jak jinak si také vysvětlit, že pasáže o vysoce kvalitní, zodpovědné a nezávislé státní správě, optimisticky řečeno, uvedené v zákoně č. 218/2002 Sb., o státní službě stále neplatí. Čeká se na 1. leden 2012.

Za takové situace se prostě zadání politické reprezentace musejí plnit. Pokud si chce úředník zachovat morální charakter, pak se ale nemůže divit očekávaným „pracovním důsledkům“.

Ředitelství vodních cest ČR představuje typickou státní instituci, která jen utrácí obrovské peníze, aniž něco potřebného produkuje. Mělo by být zrušeno. Projekty jezu v Děčíně, kanálu v Přelouči a přístavu v Pardubicích nejsou totiž dopravně a ekonomicky efektivní a obhajitelné a navíc jsou umístěny do cenných částí přírody. Nekoncepční příprava a předražená výstavba vodní infrastruktury v ČR byla již také kritizována NKÚ v jeho kontrolní zprávě č. 08/19 z března 2009.

Nyní tedy nezbývá, než čekat, kdy a jak o třech odvoláních nevládních organizací rozhodne MŽP. A pokud odmítavě, pak zda se vodní betonové lobby podaří přesvědčit ty správné lidi, že tato stavba je skutečně životně důležitá. A to i přesto, že by šlo o zbytečnou likvidaci posledního zbytku původních lužních lesů s desítkami chráněných živočichů a případně by Česká republika mohla mít u Evropské komise ostudu. Leží zde totiž stížnost „nevládek“ proti nezařazení Slavíkových ostrovů do seznam soustavy Natura 2000 jako evropsky významná lokalita na ochranu dvou druhů modrásků a brouka lesáka rumělkového.

A vlastně vůbec! Co je nám po nějaké havěti, když jde o naše přežití, že? V Brazílii také musejí kácet pralesy, tak ať nekritizují nás ve střední Evropě. Vědecko-technické revoluci a Pokroku přece nelze zabránit.

Miroslav Patrik, autor je předsedou Dětí Země.