Poznáme ještě extrém?
Hana HolcnerováOpatrnost a mlčení levice víc a víc pootevírá dveře postojům, které by v demokratické společnosti měly být vnímány jako okrajové.
V den, kdy senátoři vybrali své dva nominanty na ombudsmanskou funkci, jsem se večer náhodně setkala s Jitkou Seitlovou.
Pozvala nás Česká televize do Hydeparku s Romanem Jochem. Obsahem večera nebyla volba ombudsmana, nicméně její opakované první dějství v Senátu se v našem náhodném setkání otisklo.
Sledovala jsem představení živě přes senátní on-line vysílání. Naivně jsem doufala, že by si koalice mohla chtít vylepšit reputaci po vpádu Romana Jocha coby slona v porcelánu lidských práv a že i Karel Schwarzenberg s Miroslavem Kalouskem neustoupí ze svých pozic, a Anna Šabatová bude opět navržena.
×
Diskuse
SH
V dobách marxistické jediné pravdy, jsem vždycky pochyboval o existenci třídního boje, přesněji o jeho zjednodušené, až zvulgarizované podobě. Brzy po roce 1989 jsem naopak začal pochybovat, že třídní boj neexistuje. Ale již od roku 1992, především po zkušenostech z FS jsem přesvědčen, že existuje a po jeho právním zákazu, mi jeho neexistenci už nikdo nevyvrátí.