Krysy nemají moc dobrou pověst, a tak jejich druhové označení slouží jako jedna z obzvláště urážlivých nadávek. Může za to asi jejich odolnost a schopnost přežít, jejich život ve skrytu a nepochybně i to, že blechy, které hostí krysa obecná, přenášely mor. Nejrůznější druhy krys jsou rozšířeny po celém světě.

Z těch, které provázejí člověka, se u nás už moc nevyskytují právě krysy obecné, jejich místo zaujali potkani (rattus norvegicus). Ale do potkanů se zatím nenadává, i když si tyto hlodavce většina lidí rovněž oškliví.

Určitou kulturní rehabilitaci krys a potkanů přinesl punk, sociální hnutí mládeže, pociťující podobné vyloučení ze slušné společnosti, jaké postihuje „ta nečistá zvířata“. V rámci všeobecného provokování a pohrdání měšťáckými hodnotami se pro některé punkery stali velcí hlodavci domácími mazlíčky. Zjistilo se tak, že krysy jsou milá, inteligentní a čistotná zvířata, vybavená vynikajícím čichem.

Tyto vlastnosti krysy předurčují k tomu, aby mohly být užitečné nejen jako oblíbené společnice. Bart Weetjens, belgický inženýr se zájmem o rozvojové země, přišel na nápad, že krysy by se daly vycvičit jako živé hledačky min. V roce 1997 založil projekt Apopo, financovaný z prostředků belgické vlády na rozvojovou pomoc a ze soukromých darů.

Cílem Weetjensova projektu je najít co nejlevnější a nejefektivnější způsob odstraňování min. Výcvik jedné krysy stojí 5 000 euro a trvá osm měsíců, její nasazení je možné asi po osm let. Výcvik krys je čtyřikrát levnější než trénink psů za stejným účelem, a navíc mají krysy výhodu malé váhy.