Postup schválený OSN, který dovoluje rozvinutým zemím platit za redukci emisí skleníkových plynů v zahraničí, je v poslední době kritizován kvůli vysokým cenám konzultačních služeb, jež musí rozvojové země platit za schválení konkrétních projektů.

OSN prozatím vydalo příslušnou certifikaci pouze třiatřiceti firem na celém světě. Ty jediné mají právo ocenit projekt na redukci uhlíkatých emisí a doporučit jej jako hodný podpory. Vysoká poptávka ale způsobila, že rozvojové musí na výpočet ceny projektů čekat i několik měsíců a zaplatí za ně vysoké částky.

Například nepálská vláda musela za ocenění svého programu na redukci emisí vydat norské konzultantské firmě již sto padesát tisíc euro. Tato suma by stačila na pokrytí nákladů na dalších 340 menších kotlů na biomasu, které se v Nepálu používají.

Kyle Ash z washingtonské pobočky Greenpeace označil poplatky za ocenění projektů za nehorázné a zpochybnil celý systém obchodování s emisními povolenkami, který probíhá pod hlavičkou OSN. „(Pro rozvojové země) to není příliš dobrá investice, obzvláště když existují i jiné cesty, jak s emisními povolenkami obchodovat.“

Jde to i jinak?

Ekologická organizace Světový fond na ochranu přírody (WWF) si za jednu návštěvu na ocenění podobně velkého projektu jako v Nepálu účtuje dvacet tisíc eur. Nefunguje ale pod oficiální hlavičkou OSN a emisní povolenky se obchodují v rámci jiného programu.

Takzvané dobrovolné emisní povolenky, se kterými WWF obchoduje, nejsou OSN oficiálně uznávány a nejde je zahrnout ani do plnění podmínek Kjótského protokolu.

„Potřebujeme omezit emise industrializovaných zemí,“ prohlásil Ash. „A potřebujeme také financovat čistý rozvoj zemí třetího světa. Tyto dvě věci ale spolu (v rámci programu OSN) nejsou propojené,“ dodal.

Trh není vyvážený

Stein Jansen, mluvčí norské společnosti Det Norske Veritas, která oceňovala program v Nepálu, řekl, že výše poplatků reflektuje situaci na trhu s konzultačními službami pro podobné projekty. „Pro menší projekty jsou ceny vysoké,“ uvedl přímo.

Podle Samíra Tapy, úředníka z nepálského vládního Centra pro propagaci alternativní energie, je poptávka na trhu mnohem větší než počet dostupných společností. „Můžete také čekat půl roku nebo rok. Ekonomicky to není příliš výhodné, obzvláště pro menší projekty jako je ten náš,“ dodal.

Nepálská vláda se snaží dostat osvědčení OSN pro prodej emisních povolenek za své dva projekty na využití biomasy již od roku 2006. Vláda poskytuje farmářům dotace na vybavení, které dokáže čerpat bioplyn z lidských a zvířecích odpadů. Od projektu si neslibuje pouze peníze za prodej emisních povolenek, ale hlavně ochranu místních lesů, které jsou káceny a používány jako palivo.

Thomas Finsterwald, projektový manažer společnosti Myclimate, která obchoduje s dobrovolnými emisními povolenkami, prohlásil, že vysoké ceny konzultačních služeb znesnadňují vytváření menších projektů, protože pohltí až čtyřicet procent jejich výdělku. „A to je vážný problém,“ dodal.

Další informace:

The Guardian Poorer Nations Hit with 'Exorbitant' Consultancy Fees for Carbon Offset Projects