Aktuální volba veřejného ochránce práv je už druhou v pořadí po Motejlově smrti. V červenci Poslanecká sněmovna z navržených Ivy Brožové, Evy Dundáčkové, Anny Šabatové a Johna Boka ombudsmana nezvolila, Anně Šabatové chybělo sedm hlasů. Druhá volba se uskuteční nejpozději 7. září.

Prezident Václav Klaus představil svoje nominanty v úterý. Dvojici tvoří opět John Bok, spolu s ním se na scéně objevil nový muž, bývalý jihočeský hejtman, člen ODS, Jan Zahradník. Druhý pár vybere Senát dnes. V nabídce má kromě Anny Šabatové, navržené sociální demokracií a dvěma členy klubu TOP 09 a Starostové.

Senátor Václav Jehlička z TOP 09 navrhl současnou zástupkyni ombudsmana Jitku Seitlovou, která v první volbě důvěru Senátu nezískala. ODS vyslala do boje hned trojici aspirantů, a to předsedu Židovské obce v Praze Františka Bányaie, bývalého ústavního soudce Pavla Varvařovského a ne příliš známého pražského advokáta Jana Matyse.

Navržena byla i advokátka Klára Samková Veselá, která v pondělí z rodinných důvodů od kandidatury odstoupila. Senátorský klub ODS v úterý rozhodl, že na středeční plenární schůzi podpoří Františka Bányaie a Pavla Varvařovského. Ten ovšem v úterý při svém představování v senátním výboru pro lidská práva řekl, že zvolení neočekává: „S úsměvem pozdravím vítěze, nečekám, že bych uspěl."

S kým máme tu čest

Zastavme se u jednotlivých kandidátů trochu blíže. U matadora Johna Boka je motivace zřejmá. Je to signatář Charty 77, celoživotní bojovník za lidská práva, v současnosti předseda spolku Šalamoun, hájícího práva lidí, o nichž se domnívá, že byli nespravedlivě postiženi úřady, v tomto případě hlavně výroky soudů.

Po listopadu 1989 úzce spolupracoval s Václavem Havlem. Dnes však na stránkách Reflexu říká: „Uplynulo dvacet let a poměry se změnily. Ač jsem doposud přítelem Václava Havla, nepatřím do partičky pravdy a lásky vítězící…“ Tato slova jistě imponují Václavu Klausovi, Bok je v jeho očích možná jediným lidsko-právním aktivistou, který stojí za povšimnutí.

U Jana Zahradníka je to složitější. Donedávna jihočeský hejtman se uchýlil z politického výsluní na akademickou půdu, kde od loňského roku působí jako prorektor pro zahraničení vztahy jihočeské univerzity. V říjnu se objeví na kandidátce ODS v Českých Budějovicích. K tomu letos v srpnu v regionální příloze deníku Právo uvedl:

„Kandidoval jsem v Budějovicích ve všech porevolučních volbách a idejím občanských demokratů zůstávám i přes všechny peripetie, které se na centrální či regionální politické scéně odehrály, věrný. Někomu se mohlo zdát, že jsem se po minulých krajských volbách z politiky vytratil, ale snažil jsem se působit aktivně jako řadový krajský i českobudějovický zastupitel a hlavně pak uvnitř samotné ODS.“ Zahradník připravuje v ODS část volebního programu týkající se školství.

Co přimělo komunálního politika, který se nikdy nezabýval problematikou náležející do gesce ombudsmana, aby se o tento post ucházel? Politolog Lukáš Jelínek se domnívá, že Zahradníkova nominace je od prezidenta chytrý tah. Deníku Referendum k tomu řekl: „Zahradník byl populární hejtman a takto může být použit jako zajímavý vklad do koaličního vyjednávání. Zároveň ale platí, že ačkoli manažer je nejspíš solidní, těžko odhadnout, co by jej mělo kvalifikovat na funkci ombudsmana.“

Připomněl také, že jde o Klausova oddaného fanouška a jeho nominací se prezident může snažit pomoci ODS. Stranou pozornosti by neměla zůstat podle Jelínka ani skutečnost, že z jihočeského kraje pochází také současný ministr financí Miroslav Kalousek, mocný hybatel politickým zákulisím.

Podivuhodná je rovněž kandidatura Františka Bányaie. Nominovali ho senátoři Daniela Filipiová, Jiří Oberfalzer a Tomáš Töpfer, který při první, neúspěšné volbě navrhoval předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou. Předseda Židovské obce v Praze v úterý v senátním výboru pro lidská práva sdělil, že by rád využil své zkušenosti z dvacetileté práce v židovské obci s řešením problémů lidí, kteří se cítí být ukřivděni.

Proč se rozhodl změnit působiště a opustit významnou a vlivnou pozici? Pražská židovská obec se netěší nejlepší mediální pověsti. Sváry ve vedení ji provázejí už dlouhé roky. František Bányai se stal jejím předsedou v roce 2004, výměna ve funkci vzbudila tehdy v židovské komunitě velké vášně. Bányai se domnívá, že práce ombudsmana zasluhuje lepší prezentaci na veřejnosti. Těžko říci, zda právě on je k tomu tou nejvhodnější osobou.

Advokát Jan Matys je tajemným neznámým, o které se můžeme domnívat snad jen to, že je pro něj kandidatura na pozici v právním světě ne nevýznamnou, vynikající reklamou. Snad jen senátor Nádvorník, který ho navrhl, tuší o jeho motivech ještě něco dalšího. Matys si totiž své představy schovává v rukávu pro středeční plénum, v úterý se svěřil pouze s tím, že by veřejný ochránce práv měl víc využívat kárných žalob k Nejvyššímu správnímu soudu.

Kandidatura Jitky Seitlové naopak ničím nepřekvapuje. Seitlová byla zvolena Motejlovou zástupkyní na jaře roku 2007. Pozice jí zaručila další nejméně šestileté uplatnění ve státních službách, neboť před nástupem do úřadu veřejného ochránce práv byla letitou senátorkou zvolenou za dnes už neexistující ODA.

Doktorce přírodních věd ke zvolení zástupkyní ochránce stačila pověst ženy, která se v Senátu profiluje mimo jiné jako opora slabých a postižených a ochránkyně životního prostředí. Volba tehdy proběhla bez rozpravy, Seitlová byla zvolena ve druhém kole, ve kterém se utkala s Janem Litomiským, tehdejším zmocněncem vlády pro lidská práva.

V Interwiev ČT24 letos 19. srpna přiblížila svoji představu o budoucím ombudsmanovi takto: Měl by to být dobrý znalec práva i samotné instituce. Bylo by dobré, aby získal podporu napříč politickým spektrem a nebyl kandidátem jednoznačně stranickým. Optimální by bylo, aby buď ombudsman sám nebo jeho zástupce byl renomovaným právníkem. O své protikandidátce Anně Šabatové řekla, že ji sice moc nezná, nicméně že by si jistě vyšly vstříc.

V lidsko-právní oblasti těžko slyšet o někom, kdy by Annu Šabatovou moc neznal. Signatářka Charty 77 je na poli lidských práv a veřejné služby činná už od sedmdesátých let, dostalo se jí i mezinárodního ocenění. Při příležitosti padesátého výročí Všeobecné deklarace lidských práv převzala roku 1998 cenu Organizace spojených národů za ochranu lidských práv. Během působení ve funkci zástupkyně veřejného ochránce práv, kterou vykonávala v letech 2000 — 2006 vystudovala brněnskou právnickou fakultu, čímž vzala vítr z plachet pochybovačům o její právní erudici.

V čele úřadu ombudsmana si ji přeje podle průzkumu společnosti STEM/MARK 41 procent dotázaných. Poklonu jí vyslovil i Miroslav Kalousek, který před červencovou volbou deníku Právo řekl: „Zaslechl jsem udivení nad tím, že pravicová konzervativní strana na místo ombudsmana podporuje dámu, jejíž názory jsou zjevně levicové. My ji podporujeme po zralém uvážení právě proto, že volíme ombudsmana, nikoli ministra práce a sociálních věcí, financí či guvernéra České národní banky. Záleží na tom, jestli je opravdu nezávislý a je připraven za cenu vlastních obětí a rizik se zastávat občanských práv. Tato dvě kritéria Anna Šabatová stoprocentně splňuje.“

Pokud Kalouskovi tento postoj vydržel a přesvědčí o něm další poslance své strany, bude zvolení Anny Šabatové Poslaneckou sněmovnou v září reálné. Nejprve ovšem musí získat nominaci Senátu. Tam to s podporou TOP 09 jednoznačné není, neboť senátor za tuto stranu Václav Jehlička navrhl plénu Jitku Seitlovou.

Instituce veřejného ochránce práv získala během působení Otakara Motejla a Anny Šabatové skvělé jméno, které hrátky okolo volby Motejlova zástupce významně ohrožují. Jak řekla Deníku Referendum bývalá poslankyně a předsedkyně Unie svobody, za totality vězněná advokátka Hana Marvanová, autentický je ten, kdo se angažoval v dobách, kdy z toho nebyly žádné výhody a za koho mluví činy, ne pouhý projev před volbou.