V rozsáhlém a členitém architektonickém komplexu Centra současného umění DOX, jehož budovu lze přirovnat doslova k uměleckému útvaru work in progress, je v letní sezóně vystaveno paralelně více souborů.

Tři samostatné expozice spolu tvoří zajímavý kontext, zaměřený na perspektivní tematiku současné architektury a výhled do její blízké budoucnosti v rámci urbanismu.

V hlavním prostoru v přízemí je k vidění prodloužená výstava nazvaná Vlastní cestou, která veřejnost seznamuje s významnou osobností světově proslulého architekta Jana Kaplického (1937—2009) a jeho respektovaným dílem v širokém uměleckém spektru, od řady projektů a realizací architektury po ukázky elegantních šperků a módy.

Modely architektonického studia Future Systems názorně ukazují nezaměnitelný invenční rukopis Jana Kaplického, inspirovaný jak vlastním potenciálem daného místa, tak přírodními tvary pavoučí sítě, motýlích křídel, rybích šupin a strukturami organické hmoty.

Další výstavní soubor — Městské zásahy Praha 2010 je přehlídkou osmdesáti architektonických projektů pro osmdesát problematických míst hlavního města Prahy. Projekt vznikl z iniciativy architektů a na výzvu studia Vallo Sadovsky Architects. Kurátor této výstavy Adam Gebrian představil v zadním traktu DOXu dokumentace invenčních návrhů řešení těchto zanedbaných lokalit.

Projekty vytvořila řada architektů, kteří vnímají městský prostor jako veřejný majetek, a považují za svou profesní odpovědnost poukázat na nefunkční místa v infrastruktuře metropole.

Návštěvníky, zvláště ty z Prahy, zaujmou návrhy jednotlivých tvůrců i architektonických studií na optimální řešení, jak by tyto přehlížené lokality mohly, a dokonce měly fungovat.

Třetí výstava s názvem Budoucnost budoucnosti se prostřednictvím prací pěti umělců a dvou tvůrčích týmů z různých uměleckých oborů, zemí i generací zamýšlí nad budoucností technické civilizace a reaguje na aktuální společenské výzvy, včetně některých společenských projevů laxního vztahu k vlastní i planetární budoucnosti.

Například video Budoucnost muzea (M. Lewandowska, N. Cummings; 2009) předjímá podobu muzea moderního umění v horizontu padesáti let. Interaktivní multimediální román Normana Kleina rekonstruuje Imaginární dvacáté století z databáze obrazů z přelomu 19. a 20. století aj.

Diskurs výstavy reflektuje vzájemnou souvislost vztahu minulosti a budoucnosti, pokouší se spatřit přítomnost očima budoucnosti jako jedinečnou šanci každého jednotlivého člověka jednat ve smyslu starosti a péče o přicházející budoucnost.

Souhrn zmíněných výstav se soustřeďuje na konkrétní otázky současné architektury i architektonické skladby města ve vztahu k formování představ a forem budoucnosti.

Pražské centrum současného umění tak legitimně naplňuje svůj program vytvářet prostor pro aktuální dialog zdejší a mezinárodní scény vizuálního umění, a stát se mezioborovou platformou pro společenskou diskusi.

Návštěvníci DOXu zde nehledají obecně propagované umění, které více než čtyřicet let reprezentuje ideje státu a do roku 1989 oficiálně utvářelo obecné povědomí veřejnosti o výtvarném umění jako nadstavbě diktované z pozice politické moci.

Namísto konvence neživotných forem (s velkou setrvačností a zálibou pro tragikomický „vkus“ a pompu měšťanského umění) se zde setkají s tvořivou a interaktivní alternativou, o níž se zmiňuje známý citát umělce mezinárodního hnutí Fluxus: Umění je to, co dělá život zajímavější než umění.