Před rokem byl věnován v médiích rozsáhlý prostor vzpomínkám na rok 1968. Sledoval jsem poměrně dost článků a komentářů na toto téma a dva úhly pohledu mi v tehdejší veřejné diskusi chyběly, proto bych se o nich chtěl zmínit.

Vždy mě překvapovalo, jak mnozí pamětníci srpna 1968 přirovnávají tuto událost k Mnichovu. Činí tak například Petr Pithart a má tím zřejmě na mysli, že jsme se jako Československo nebránili cizí agresi. Nepatřím k těm, kteří rok 1968 zažili, ale tento pohled jsem nikdy nesdílel. Přišlo mi, že Češi a Slováci se bránili proti invazi velmi obětavě a houževnatě, pouze nezvolili násilné prostředky, protože se oprávněně domnívali, že nenásilný odpor má v dané situaci větší šanci na úspěch. Přirovnání k Mnichovu tak v podstatném ohledu kulhá, protože v roce 1968 nepadlo žádné rozhodnutí vzdát se bez boje. Nebyl pro ně ani čas, neboť vpád byl proveden natolik obratně, že naň bylo možné politicky reagovat až ex post.