„Takto už nelze pokračovat. Předčasné volby se čím dál víc jeví jako nevyhnutelné.“ Tímto vyjádřením pro tisk přivítal předseda autonomistické Ligy severu Umberto Bossi svého koaličního partnera a italského premiéra po návratu z dovolené. Silvio Berlusconi se vrátil do Říma po čtrnácti dnech a hned byl vystaven důsledkům, ve které vyústila táhlá vnitropolitická roztržka v Lidu svobody (Pdl), Berlusconiho vlastní straně.

Současná politická krize začala v Itálii na sklonku července. Za iniciátora roztržky je všeobecně označován premiérův mnohaletý spojenec, předseda Poslanecké sněmovny Gianfranco Fini. Ten se přibližně před třemi týdny nechal slyšet, že nesouhlasí s některými zákony z vládního protikrizového balíčku a že stranu, kterou spolu s Berlusconim zakládal, opustí. Následně založil se čtyřiačtyřiceti poslanci vlastní parlamentní frakci Budoucnost a svoboda a vyhlásil, že již nebude politiku vlády nekriticky podporovat.

Odchodem Finiho stoupenců z poslaneckého klubu Pdl přišel kabinet ve sněmovně o jistou většinu. Při hlasováních, která od roztržky proběhla, se sice Finiho lidé proti vládě přímo nepostavili (pouze se hlasování zdrželi); v přímém hlasování o důvěře, které je plánováno na září, to ale může být jinak.

Padne vláda? Co dál?

Pokud by Berlusconiho vláda přišla o důvěru, bylo by rozhodnutí o dalším postupu na prezidentu Napolitanovi. Ten se již nechal slyšet, že se k brzkému datu voleb nekloní, neboť by se tak ohrozila ekonomická stabilita země. Nejspíš by jmenoval kvaziúřednický kabinet na způsob české Fischerovy vlády, který by Itálii dovedl k předčasným volbám ve střednědobém termínu.

Silvia Berlusconiho tak podle italských komentátorů čeká nesnadný úkol: musí uklidnit hlavního koaličního partnera Bossiho a zároveň najít způsob soužití s Finim, případně dvanácti poslanci z jeho frakce.

Obtížným je toto zadání ze dvou důvodů: jednak by Bossiho Liga severu získala v předčasných volbách nejspíše víc poslanců, než má doposud, a jednak Berlusconimu nakloněná média na Finiho stále nevybíravě útočí. Druhý z důvodů platí zejména pro deník Il Giornale vlastněný Silviovým bratrem Paolem, který již po dva týdny tiskne na hlavní straně protifiniovské články a vyzývá čtenáře k podpisu petice za Finiho odstoupení z čela sněmovny.

Klasicky, pravicově

Současný italský kabinet nastoupil v květnu 2008 a měl by vládnout až do roku 2013. Obě koaliční strany — Lid svobody a Liga severu — jsou pravicově konzervativní uskupení. Liga usiluje navíc o co nejširší autonomii bohatých regionů na severu země a co nejtvrdší přístup k přistěhovalcům.

S hospodářskou krizí se vláda snaží bojovat klasickými pravicovými metodami — škrty ve výdajích, zmrazením platů státních zaměstnanců, snížením dotací pro místní samosprávy a tvrdším postihováním daňových úniků.

Úsporná opatření, která italský premiér označil za „nezbytnou oběť pro záchranu italské budoucnosti“, v zemi vyvolala řadu sociálních protestů. Největším z nich byla generální stávka, svolaná odbory na 25. června. Podle odhadů agentur se v ulicích sešlo několik set tisíc lidí, protestujících bylo ale méně, než se očekávalo.

Další informace:

ANSA Berlusconi bids to appease rebels

AFP Key Berlusconi ally seeks early poll

AKI Italy: President rules out early elections