Již mnohokrát se psalo, že jednou z charakteristik Nečasovy vlády je neodbornost. Podle ministrů samotných tuto skutečnost nahrazují jejich vysoké manažerské schopnosti. Aby z mé první věty nevyplývala škodolibost, onu neodbornost vztahuji k postům, které ministři zastávají. Zcela jistě se pan John dobře orientuje v určité části našeho mediálního prostředí, nepochybně se pan Besser vyzná ve veřejné správě a pan Drobil je zkušeným právníkem.

Nejostřeji ze všech ministrů se vyjadřuje ke svému předchůdci Pavel Drobil, který usiloval o křeslo ministra hospodářství a zbylo na něj ministerstvo životního prostředí. Nezůstal pouze u kritiky Martina Bursíka, ale vlastně celého zeleného hnutí. Chápeme, že v některých případech je vymezení se vůči předchůdci nutné, jako je tomu u Víta Bárty. To by musel učinit každý, kdo přichází po Aleši Řebíčkovi. U Pavla Drobila je to však výrazem čehosi jiného, skutečné demonstrace hospodářského klientelismu a již zmíněné neodbornosti.