Před necelými dvěma lety zahajovalo Centrum současného umění DOX své působení výstavou Vítejte v kapitalismu. Jeho otevření se tehdy zdálo být zjevením.

Centrum umístěné v krásně rekonstruované industriální budově svou působivou rozlohou výstavních ploch, solidním a promyšleným financováním i aktuálním angažovaným obsahem slibovalo stát se důstojnou alternativou k Národní galerii s nevyhovující prezentací současného umění.

Po dvou letech je zřejmé, že se i navzdory nepříliš příznivému období DOX nadále výrazně profiluje. Přestože jde o gigantické zadání, nechybí DOXu elán a v dnešní době nabízí pět kvalitních výstav, které mají co říci k přítomnosti.

Některé mají provokativní náboj invence, jiné se svým aktuálním přístupem přibližují k inspirované alternativě, avšak z hlediska zpracování tématu se ocitají poblíž nekonfliktnímu středu.

Příkladem formálně precizní konceptuální výstavy s objevnými momenty, v níž však můžeme místy postrádat náboj riskantního přístupu, je mimo jiné výstava představující výběr z díla respektovaného umělce Pavla Büchlera.

Pavel Büchler (58) se narodil v Československu. Na konci šedesátých let emigroval do Velké Británie, kde dnes aktivně působí na výtvarné scéně. Jeho domovskou institucí je umělecká škola v Manchesteru a v letošním roce získal Northern Art Prize, prestižní ocenění pro umělce působící v severní Anglii.

V Centru současného umění DOX se Pavel Büchler představuje jako umělec, jenž pracuje s několika strategiemi konceptuálního umění. Na jedné straně ho baví opakování — multiplikace identických situací, na druhé fetišizuje a individualizuje objekty každodenní potřeby.

Příkladem první zmíněné strategie jsou na stěnách galerie rozmístěné popsané listy papíru. Některé jsou čistě grafickou hrou, jiné mají formu dopisu. (Seznam, Předešlá korespondence.)

V druhé jsou umně instalované objekty každodenní potřeby. Jejich banalita konfrontovaná se způsobem instalace (viz autentické hodinky, jež odměřovaly čas performance Johna Cage) působí zcela neadekvátně, evokuje však napětí a auru doličného předmětu.

Pro práce Pavla Büchlera je podstatný zájem o literaturu. Námětem několika instalací se stal jeho vztah k dílu spisovatele Franze Kafky — k románu Zámek.

Text předčítaný z Kafkova románu se line z desítek tlampačů umístěných na dvou místech galerie, respektive uvnitř prostoru, i vně na dvorku. Agresivní hlas, jenž v perfektní monumentální instalaci monotónně předčítá z románu, přesto nepůsobí jako přesvědčivý apel.

Text, zvuk a jakési ready mades doplňuje čtvrtá výrazná skupina prací, propojená s moderními technologiemi — nejzajímavější instalace na výstavě formují video a promítací stroje.

Ke zmíněné skupině patří instalace Zatmění (se sérií několika projektorů promítajících světlo přes různé kulaté objekty), jíž se Büchler prezentoval na výstavě finalistů ceny Northern Art Prize.

Další prací je subtilní projekce s názvem Horký vzduch (světlo projektoru osvětluje horký vzduch stoupající z druhého projektoru, který dále promítá na stěnu nápis „projet pour une idée“), jež tvoří provokativní tázání po objektu výtvarného umění.

Do stejné kategorie prací patří také nejzajímavější instalace výstavy nazvaná Nodd (Přikývnutí), v níž na dvou malých televizních obrazovkách symetricky „přikyvuje“ Samuel Beckett. Zdařilý nesynchronní obraz a princip pohybu zpřítomňuje dětské hry, kdy dva lehce odlišné obrázky simulují pohyb.

Nesporně zajímavé konceptuální instalace Pavla Büchlera působí jako celek poněkud akademicky a formálně, jako by se z některých prací vytratil moment překvapení, a staly se tak až příliš „dokonalé“.

Velké prostory DOXu jsou pro návštěvníky otevřeny i v pondělí, pozitivní je i to, že v nich lze paralelně vystavovat více souborů najednou.

Pavel Büchler: Marná práce. Centrum současného umění DOX Praha, výstava potrvá do 30. srpna 2010.