Roman Joch není fašista

Josef Šlerka

Ve snaze pojmenovat razantní nástup sil, které vnímáme jako nedemokratické, si neustále pomáháme slovy fašismus a nacismus, čímž obě neustále vyprazdňujeme. Svědčí to mimo jiné o krizi současného levicového myšlení.

Nejen v souvislosti s plánem pražského magistrátu na izolaci bezdomovců do ghetta se dnes mluví o fašizaci části české pravice. Nahrává tomu údajně i angažování Romana Jocha jako premiérova poradce pro lidská práva a zahraniční politiku. Domnívám se, že srovnávání současné situace s nástupem fašismu a nacismu není správné. Rok 2010 má s třicátými léty minulého století pramálo společného. Ve hře tu není ani extrémní forma nacionalismu, ani tak rozsáhlá krize, která by skutečně ve velkém zbídačovala střední třídu. Stejně jako tu není žádná vyhraněná populistická ideologie. Rétorika pražského radního Jiřího Janečka (ODS) a jeho spolustraníků mrazivě připomíná nacismus, nicméně nacisti ani fašisti to nejsou. Stejně jako není nacistou Roman Joch.

To, že si ve snaze pojmenovat razantní nástup sil, které vnímáme jako nedemokratické, neustále pomáháme slovy fašismus a nacismus, čímž obě neustále vyprazdňujeme, svědčí také o krizi současného levicového myšlení. Levice není schopna opustit obranářské pozice sociálního státu a přijít s vlastní alternativou k současné neoliberální politice. Navíc nutno dodat, že na útoku na stávající podobu demokracie se s velikým nadšením podílí rovněž část levice, když prosazuje stále větší intervence státu do osobních svobod lidí. Myslím, že v kořenech obou ataků stojí dnes úplně jiné věci než před osmdesáti lety. Tehdy nastupující fašismus a nacismus řešily především otázku sociální, a ta dnes na pořadu dne věru není.

Když Roman Joch píše o vyloučení některých skupin z práva volit, skrytě tak říká dvě důležité věci: Demokracie je v krizi, protože volební právo mají i nezodpovědní. A zodpovědný je pouze ten, kdo zodpovědně hospodaří. Na druhé straně na tom ovšem nejsou o moc lépe. Když radikální levice sní svůj zelený sen, věří v něm, že v každém člověku je přítomen zárodek plné zodpovědnosti a že je jen záležitostí výchovy a usměrnění, aby v něm byla probuzena a plně rozvinuta.

Podobný tón je dnes slyšet také v debatě o bezdomovcích. Titulek na serveru lidovky.cz hlásá — „Na okraji Prahy vznikne ghetto. Pro zatvrzelé bezdomovce“, jako by mělo být zdůrazněno, že vznikne právě pro ty, kteří takhle chtějí žít, kteří nepřijali svou zodpovědnost, a kterým tudíž není od věci podobným opatřením odebrat možnost měnit svůj osud. Budou totiž prakticky izolováni od většinové společnosti.

Ve všech zmíněných případech vítězí představa, že za svůj život si plně můžeme sami. Pokud se dostaneme do potíží, které nepokryje naše pojistka, je to hlavně naše vina. To je pravda jen částečná. Ve skutečnosti nás určuje celá řada věcí. Vrozené dispozice. Prostředí, do něhož jsme se narodili. Výchova, kterou jsme prošli na školách. Nic z toho jsme neměli ve své moci.

Celé dějiny minulého století nás neustále poučují o jednom: Člověk je bytost historická, určená řadou momentů včetně příslušnosti k určité sociální skupině, a svým způsobem snadno manipulovatelná. Je to bytost, která zdaleka nemá vše pod kontrolou. Nesouvisí to s inteligencí ani s vůlí. Souvisí to s jediným: Člověk je slabý a svou slabost navíc popírá. Místo aby počítala právě s lidskou nedokonalostí a iracionalitou, snaží se část pravice vyloučit údajně nespolehlivé jedince z demokratického procesu a důstojného života vůbec. Část levice zase sní o tom, že k odpovědnosti lidi převychová. Radikální pravice je v tomto stejná jako radikální levice. 

Demokracie v sobě nemá zakódovanou žádnou pojistku proti svému zničení — vyjma jediné: schopnosti neustále se učit, neustále být nestabilní, neustále vyvažovat nejrůznější tlaky. Říká se tomu historická zkušenost, a ta nás vede k opatrnosti, když posloucháme sny o dokonalém a racionálním člověku. Víme totiž, jak takové sny v dějinách končily. Joch ani Janeček nejsou fašisti, stejně jako není Václav Bělohradský komunista. Jen sní podobné sny o dobrém člověku ve slušné společnosti. Jsou to sny spícího rozumu, který plodí přízraky.

    Diskuse
    August 19, 2010 v 8.39
    spíš neokon než fašista
    Autor to zajímavě nakousl, ale nakonec zůstal u obecné a banální teze, že rok 2010 nejsou (20. a) 30. léta minulého století. To jistě nejsou, ale k potvrzení teze uvedené v názvu článku by bylo třeba konkrétního výčtu typických rysů fašistické ideologie a jejich porovnání s Jochovými postoji. U pojmu fašista je problém, že má širší, vágní, ale také užší, historicky přesnější význam vztahující se hlavně k Mussoliniho Itálii, problematičtěji už k Hitlerově Německu (ne všichni badatelé vidí mezi fašismem a nacismem rovnítko). Každopádně, do tohoto vymezení Joch nesedí, fašismus je vždy antiliberální, ale ne nutně antidemokratický - alespoň "naoko" se odvolává na masy, na lid, je v něm opravdu kus socialismu, je rovnostářský, i když vylučující. Podívejte se na YouTube na Triumf vůle. To se Jochovi nemůže líbit. Fašismus je jednoznačně modernistická ideologie (viz okouzlení průmyslem, technikou, ale i rétorikou revoluce, budování nových zítřků). Joch je naproti tomu otevřeně elitářský (odebíral by volební právo podle postavení v sociální hierarchii, tj. podle bohatství) a hodnotově konzervativní, nechce žádné zářné zítřky a vytvoření nového člověka. Je to v nejjednodušším slova smyslu reakcionář. Já bych ho označil za neokonzervativce, ne fašistu. Myslím, že k jeho oblíbeným autorům by mohl patřit Leo Strauss, který kritizoval fašismus z pravicových pozic - byl pro něj příliš demokratický ve smyslu masovosti, plebejskosti. Samozřejmě existuje i volnější užívání slova fašismus, tím se myslí snad každý autoritativní pravicový režim, resp. názory vyznačující se netolerancí vůči různým formám jinakosti. Ale takové vágní užívání opravdu vyprazdňuje smysl slov. Na druhou stranu přiznávám, že ultrakonzervativní postoje k rozvoji fašismu přispěly, ostatně Ernst Nolte považuje za předchůdce Mussoliniho a Hitlera Action Francaise. Tam se ale ty antiliberální a staromilské postoje prolnuly s naprosto fantasmatickým antisemitismem. To u Jocha není a myslím, že ani případná islamofobie by u něj tuto roli neplnila. Spíš by to mělo kořeny podobné Ku Klux Klanu. A to je prostě něco jiného než zdeformovaný marxista Mussolini :-)
    TT
    August 19, 2010 v 11.12
    Banalizace problému
    Bohužel v tomto případě mi autorovo závěry připadají jako banalizace celého problému a zastiňování reality spojené s nedostatkem reflexe mezinárodního kontextu. Jestliže jsou bývalé diktatury v Chile, Guatemale a mnoha dalších zemích nazývány neofašistickými, pak se současná tendence naší vlády dá takto označit taky. To, že se zosobňuje figurkou Jocha tomu sice dává nádech směšnosti, ale nic to neubírá na faktu, že se o neofašismus jedná.
    Tahat do této diskuse levici, která je úplně zcestné a to přes všechny její chyby. Sociální stát tu slouží jen jako oslí můstek. Ve středoevropském prostoru je sociální stát projektem elit už z dob monarchií a až dosud se na jeho jeho nesmyslně paternalistickém bujení podílela pravice s levicí rukou nerozdělnou.
    To, že se spousta liberálních intelektuálů bojí a brání připustit si nebezpečí těchto trendů nás dnes s historickým nástupem autoritářství a fašizace společnosti spojuje asi nejvíc...
    August 19, 2010 v 11.26
    Řekl bych, a jistě nebudu ani zde první, že k označování Romana Jocha za fašistu navádí zejména jeho koketerie s konceptem společenského uspořádání, které má blízko k Mussoliniho stavovskému státu (jako nápravy neduhů liberální demokracii), a pak také Jochova vstřícnost k určitým formám autoritářského jednání. RJ se ani tolik neinspiruje u Pinocheta (pouze jej v určitých ohledech hájí), jako spíš v názorech předních amerických nekonzervativců, zejména Roberta Kagana.

    Snahy nahradit liberální demokracii uvědomělejším zřízením jsou dnes uskutečňovány zejména v jihovýchodní Asii, z čehož RJ čerpá přesvědčení, že jsou realistické. Za modelový zde může sloužit například Singapur, na nějž se sám RJ často odvolává.

    O tom, jak jsou podobné názory nebezpečné, svědčí pak současná, sedm let trvající celospolečenská krize v Thajsku, jež vznikla rovněž ze snahy vzdělané elity zabezpečit, aby zem neovládli lidoví populisté, kteří začali vyhrávat volby na konci devadesátých let. Stavovský stát svého druhu má mimochodem vzniknout i po listopadových volbách v Barmě...

    Jinak jen na okraj stojí za připomenutí, že sám Roman Joch výraz fašismus používá jen velmi zřídka. Na místo toho často mluví o "ošklivém slovu na f".
    DR
    August 19, 2010 v 11.31
    Ano
    povrchní a zjednodušující operování s pojmy jako nácek a fašista, které nahrazuje neschopnost hlubší argumentace je bezpochyby hloupá a silně přimopíná tendence označovat kohokoli s levicovým názorem za komunistu.

    Nicméně, pokud se nepletu, tak jsem na včerejší demonstraci žádné nápisy takového vyznění nezaznamenal, stejnětak tímto pojmem neoperovala mluvčí ProAltu Tereza Stöckelová ani další Jochovi kritici ve veřejných médiích. Naopak, aniž by toto obvinění padlo, tak se proti němu cítili potřebu vymezovat Jochovi příznivci, například Lukáš Petřík v parlamentních listech. Zůstává otázkou zda proto, že ho jako fašounka sami vnímají, či proto, že je to nejlepší způsob jak překroutit a zmanipulovat oprávněnou kritiku.
    August 19, 2010 v 12.03
    Jestli prosazování střelby proti lidem uplatňujícím své demokratické právo (tedy proti demonstrantům), popírání všeobecného volebního práva a obhajoba budoucího nastolení autoritativního režimu není fašismus, pak už ničemu nerozumím, pak už se v tomto postmoderním zmaru význam slov zcela vyprázdnil. Pak už všichni bývalí odpůrci diktatur, despocií, tyranií a totalit ztratili poslední zbytky odvahy a poslední zbytky chuti něco dělat. Relativizujte si věci, ve kterých jde svobodu a možná o život nás všech a já se začnu pokládat za šílence a pomatence, který má pravdu sám proti všem. Ještě, že jsem starý a už s tou svou pravdou vydržím jen relativně krátkou dobu.
    August 19, 2010 v 12.15
    "Jestli prosazování střelby proti lidem uplatňujícím své demokratické právo (tedy proti demonstrantům), popírání všeobecného volebního práva a obhajoba budoucího nastolení autoritativního režimu není fašismus, pak už ničemu nerozumím, pak už se v tomto postmoderním zmaru význam slov zcela vyprázdnil." prave protože bychom neměli slova vyprazňovat, měli bychom si uvědomit, že "prosazování střelby proti lidem uplatňujícím své demokratické právo (tedy proti demonstrantům), popírání všeobecného volebního práva a obhajoba budoucího nastolení autoritativního režimu" nemusí být jen fašismus, ale třeba také komunismus stalinského ražení či třeba vojenská junta poháněná čistou láskou k moci etc. Vyprazdňováním pojmu fašismu a nacismu možná dodáme pathos svému počinání, nicméně zastřeme naše myšlení nesmyslnými klišé.
    TT
    August 19, 2010 v 12.34
    Neofašismus je holt neofašismus
    Můžeme tomu říkat jak chceme, ale vláda elit spojených v jeden svazek - fasces, je prostě fašismus. Problémem většiny levičáků není, že by pojmy rozmělňovali, ale že je nejsou schopni v daném kontextu správně využívat. Rozmělňování není autoritářskému režimu říkat neofašistický, ale říkat neofašistům "vláda, která si myslí, že 'Demokracie je v krizi, protože volební právo mají i nezodpovědní'".
    August 19, 2010 v 12.45
    Viš co, problém je v tom, že já nechi vymýšlet slogany, ale analyzovat současnou situaci. To, co vím je, že označením Romana Jocha za fašistu a českou pravici za nahnědlou nezískám nic než dobrý pocit, že jsem na dobré straně. Nic dalšího.
    DR
    August 19, 2010 v 13.25
    "vláda elit spojených v jeden svazek - fasces, je prostě fašismus" no to už bys pojem fašismus musel vztahovat prakticky na každou vládu (třeba takový Brežněv byl ztělesněním téhle definice) :) Pane Štampachu do demonstrantů rozhodně nestřílí jen fašisté. Je to prostě o definiici. To slovo má jisté historické konotace, se kterými bysme si neměli pohrávat, jak nás napadne. Toť vše.
    Myslím, že lze říci, že leckteré výroky Romana Jocha fašismem zavánějí, či k němu mají blízko. Jako o fašistovi bych o něm ale také nemluvil. (když se mi líbí něco z Marxe, ještě nejsem komunista, že...) Především ale nejde o to, zda je Joch fašista nebo ne, ale že jeho měřítka hodnot, jeho mnohé výroky a představy jsou nebo by spíš měly být v demokratické společnosti nepřijatelné.
    TT
    August 19, 2010 v 13.57
    Brežněv
    byl představitelem diktatury, která rozhodně nevznikla jako spiknutí bohatých elit, jak tomu bylo v případě Itálie, Německa nebo Chile.
    To, že nevytváříme "slogany", neboli jednoduchá vyjádření našich myšlenek je právě ta chyba. Pak to nikoho nezaujme a k analýze a odůvodnění se nedostane. Pravice je geniální v tom, jak dokáže slogany i negativní zpracovat a přizpůsobit si je. No mají na to dost peněz a PR agentur.
    August 19, 2010 v 14.53
    OK pokud ti jde o tohle, tak si predplat Marketing a Strategii. Mne jde opravdu o to, pochopit v jakem miste se ted nachazime a co je treba delat. Slogany o fasismu jsou mi k nicemu. Pohorsovat se nad Jochem je sice moralne prijemne, nicmene k prakticky k nicemu. Navic to nijak nepomaha pochopit, proc muzeme dnes sledovat takovy nastup neokonzervativniho pristupu u nas. Kdyz jsem tu pred volbami psal, ze volebni slogany CSSD apeluji na to nejnizsi v nas (http://www.denikreferendum.cz/clanek/3226-proc-mladi-nevoli-cssd) pripadalo to mnoha lidem jako pritazene za vlasy, nakonec vyhral reformni pathos pravice a levice neni schopna zatim nic solidniho vyplodit, co by alespon castecne vypadalo aktivne. Levici neco podstatneho unika.

    Musime hledat novou podobu levice, ne se placat v mrtvych frazich o hnedem nebezpeci, ktere byly napovazenou uz v kvetnu 1968. Pozice, kterou ted levice zaujal pripomina ze vseho nejvic figuru resentimentu z Nietzscheho Genealogie morálky: "Ja jsem dobry, protoze ty jsi spatny!" Jenze tohle proste krivi mysleni.
    V
    August 19, 2010 v 15.01
    Znovu: Joch není důležitý
    Již jsem psal v jiné diskusi na stránkách tohoto deníku: Roman Joch není důležitý! Děsivé je, že si jej předseda vlády vybral za poradce v oblasti lidských práv. To je projev nějakého vývoje vládních politických stran. Možná, že bychom Jocha nedostali plně pod definici fašismu, ale ten se také nezrodil naráz, stejně jako nacismus. Každý z těchto jevů vznikl postupně složením mnoha proudů – autoritářství, kult síly a násilí, elitářství- vládnout mají jen vyvolení či dokonce jen jeden vůdce, mystika atd. Roman Joch naplňuje některé z těchto znaků. Není-li přímo fašista, pak je protofašista. A tímto směrem se začíná naše společnost nenápadně posouvat.
    K M. Škabrahovi: Fašismus ani nacismus, ostatně stejně jako totalitní režim u nás, nemají a neměli s demokracií nic společného. Pouze vlastnické elity využily v případě pravicových totalitarismů odvolávání se na vůli mas k legitimizaci svého režimu. Pro jistotu však nedovolily, aby se tyto masy, lid mohl sám rozhodovat a volby zrušily jak jen mohly. Nežádá v jisté míře právě toto i Roman Joch? Odvolávání se na masy je praktická nutnost k získání jejich souhlasu s nastolením moci „Vůdce“.
    Je však vždy nutné odlišovat vnější zdání: co se říká, od podstaty: co skutečně je.
    V
    August 19, 2010 v 15.13
    P.S.
    V kontextu této diskuse je důležité si připomenout, kdo dostal A. Hitlera k moci, byly to konzervativní pravicové strany jako např. katolická strana Centrum.
    Ostatně tito totalitáři pod heslem jednoty národa žádali aboslutní poslušnost komu? Zdálo by se, že např. Hitlerovi či Mussolinimu. Ovšem toto zdání zmizí, když si zjistíte kdo stál za jejich nástupem k moci - konzervativní pravicové strany a vlastnické elity.
    HH
    August 19, 2010 v 16.33
    ad Milan Valach: Přesně, ani mně nepřipadá tak důležitý Joch sám o sobě, ale fakt, že si ho Nečas vůbec vybral. Píšu o tom ve sloupku Lidskopávní Nečas. Ano, Jochovy názory jsou patologické, ať jim dáme nálepku tu či onu. Nebojím se dokonce jít tak daleko, že poznamenám, jen tak naokraj :-), že snad tento člověk ani není zcela soudný...
    Problém je podle mne v tom, že se pomalu drolí pomyslná hráz mezi tím, čeho moderní společnost v konceptu lidkých práv dosáhla a jakousi spodinou této společnosti. Ta je povzbuzena právě Jochem, za tichého souhlasu Nečase. A tenhle jev se kupodivu nerodí z frustrace, jako to u patologických jevů bývá, ale naopak z nadšení, že ti, co si připadali nejapně se svými názory uprostřed dvacetiletí nekomunistické demokracie, najednou mohlou promluvi, a co víc, jejich názor se stává názorem oficiálních elit! Do jisté míry to připomíná plíživý nástup fašismu v letech třicátých a možná i toto svádí k onálepkování Jocha coby fašisty.
    August 19, 2010 v 16.56
    demokracie není nutně dobro
    Především chci zdůraznit, že nepodceňuji nebezpečí jmenování člověka s Jochovými názory poradcem premiéra. Myslím, že my, kteří tady odmítáme to označení fašista, to děláme z důvodu terminologické (ne)přesnosti, z ničeho jiného.
    K tomu, co říká Milan Valach. Demokracie není sama o sobě dobrem. Demokracie je prostě forma vlády a tedy je to vymezení právě jen formální... Klíčové je, odkud se čerpá legitimita vlády, z jakého zdroje. A z tohoto hlediska mi připadá adekvátní mluvit o fašismu třeba jako o vůdcovské demokracii nebo demagogické demokracii (demagog je doslova "vůdce lidu", zde ale spíš davu). Samozřejmě, že si pak nechají schválit absolutní moc - ale to je právě to: potřebují ji mít odhlasovanou, neprohlásí, že je od Boha nebo z nástupnického práva.
    Když dnes hájíme demokracii - a já ji hájím - tak ji ve skutečnosti kombinujeme se spoustou dalších charakteristik, i když je nezmiňujeme. Konkrétně - máme na mysli rysy liberální (dělba moci a ústavně zaručená základní práva, která nesmí zpochybnit ani vládnoucí většina), parlamentaristické (reprezentace prostřednictvím zástupců) a shoda je i na prvcích přímé demokracie (viz název tohoto deníku). A také si demokracii spojujeme s širšími světonázorovými předpoklady, jako je moderní humanismus, některé rysy osvícenského důrazu na rozum apod. Když říkáme "jsem demokrat", tak máme ve skutečnosti na mysli celý komplex charakteristik, to slovo slouží jako svého druhu zkratka...
    Shodneme se každopádně na jednom: drolí se hráz, posouvají se hranice možného...
    August 19, 2010 v 17.27
    "V kontextu této diskuse je důležité si připomenout, kdo dostal A. Hitlera k moci" - no hlavne mu k moci pomohlo, ze ziskal ve volbach 37, respektive 32 procent:-)
    V
    August 19, 2010 v 18.56
    reakce
    Ad pan Šlerka: Jenže 32 porcent nestačí, neboť to není 51%. Tuto většinu získala právě díky podpoře pravicových stran.
    Volební výsledky se začaly zhoršovat a NSDAP by bez finanční podpory vlastnických elit zbankrotovala ještě před příchodem k moci.
    Ad pan Škabraha: Drolení hráze je děs. Na tom se zde asi všichni shodneme.
    Jen k demokracii. Jistě, máme s ní spojenou celou řadu významů. Ale přece jen je její podstata v tom, že lid démos má moc kratein. A tuto moc může mít jen za předpokladu platnosti celé řady občanských svobod, včetně pravidelně opakovaných svobodných!! voleb.
    S pojovat proto fašismus či nacismus s demokracií je vážný omyl, vyprazdňující pojem demokracie.
    August 19, 2010 v 19.04
    K Jochovi
    Potvrzuji, že ProAlt se v antijochovské petici i na antijochovské demonstraci důsledně vyhýbal tomu označovat jej za fašistu či extrémistu (nehistorický a poněkud nejasný pojem "extrémismus" by byl sám o sobě na debatu); stejně tak Jochovy výroky nelze kvalifikovat jako islamofobní (kriticky se vyjadřuje vždy pouze o "islamistech", "džihadistech" apod. a naopak s jistou pompézností zdůrazňuje svobodu vyznání pro všechny, tedy i pro muslimy; z jiného soudku jsou jeho výroky o nadřazenosti západní civilizace a nutnosti zabíjet a vést válku v případě ohrožení, většinou specifikovaného velmi vágně, ale explicitní poukazy na islám či islámskou civilizaci v této souvislosti chybí).

    Petice ProAltu je vedena jiným úmyslem než nálepkováním publicisticky chápanými pojmy: ukázat v plném světle důsledný neo-konzervativismus. To, co zde Hana Holcnerová a Martin Škabraha označují jako pocit „drolení pomyslné hráze“ mezi přijatelným a nepřijatelným, nachází u přímočarého Jocha velmi konkrétní výraz: lidskoprávní a korektní diskursy, které se v Evropě v dlouhých bojích vytvářely více jak sto let, odkládá Joch jediným rétorickým gestem a odměnou je mu aplaus podobně smýšlejících, kteří takovou odvahu veřejně s tím vystoupit nemají a najednou vidí, že to lze. To je strukturně velmi podobné lehkosti a samolibosti, s jakou tato (a částečně už Topolánkova) vláda hodlá odložit sociální standardy, za něž se bojovalo také více jak sto let.

    Nečasova volba Jocha za poradce je tak vlastně symbolická – ukazuje na propojení neokonzervativného a neoliberálního diskursu, ten neokonzervativní vytváří žádoucí hodnotový rámec (dichotomie mravní nadřazenosti/podřazenosti), který pak neoliberální „reformy“ naplní konkrétním sociálním obsahem – i když u nás se postupuje spíše opačným směrem: k neoliberální matérii se dotváří ideová fasáda, a tu si bere na starosti Nečasova ODS, když už ji „reformní“ agendu přebrala TOP 09.
    August 19, 2010 v 21.36
    Kdekdo tu operuje potřebou přesné definice a přesného historického zařazení. Ale nic takového se nenaskýtá. Kdo by chtěl definovat nacionální autoritativní konservativismus a vedle něj v jemných distinkcích fašismus, ale i diktaturu, tyranii, despocii a totalitní režim? Kdo se v tom jen trošku vyzná ví, že VŠEMI PŘIJÍMANÉ DEFINICE NEJSOU. Osobní definice si může každý stanovovat jak chce. Nakonec bychom došli k tomu, že debaty o významu slov jsou z principu neproduktivní.

    Chtěl bych jasně a jednoznačně říct, že tady nevedeme politologický seminář. My jsme PŘEDMĚTY zájmu politologie. Toto je, ať se kdo ze zúčastněných v tom cítí doma či ne, publicistika. A existuje dlouhou řadu desetiletí trvající publicistické užití výrazů vyjadřujících popis a hodnocení politických směrů. Za toto užití výrazů se, pánové, nedávají doktorské, profesorské a docentské tituly. Smyslem popisu a hodnocení v publicistice je zápas. Nestojíme povzneseně nad děním v občanské společnosti. Jsme jeho součástí. V politické publicistice vedeme prostřednictvím patřičných výrazů zápas politických koncepcí.

    Mé (a jistě nejen mé) použití výrazu fašismus v probíraném kontextu je především výrazem emoce a postoje. Tedy toho, co má v zápase o hodnoty ve veřejném prostoru smysl a váhu. Emoce a postoje se počítají a vedou k činům.

    Všichni tu vyjadřujete emoce a je to v pořádku. Jen to někdo nerad přiznává. A vůči progresivnímu hnědnutí české politické scény, na něž tak zkušenostně a bezprostředně poukazuje Veronika Tydlitátová, lze zaujmout mimojiné dvojí možný postoj:

    a) Jasně, zřetelně a ostře se postavit za demokratické, liberální a sociální pojetí společnosti a vyjádřit to také v hodnotících výrazech i v politických činech nebo

    b) procházet politickou scénu s lupou v ruce a s tabulkami a slovníkem v kapsách, s dobrým pocitem provádět objektivní deskripci a komparaci a nechat přitom nastoupit do Strakovy akademie fašizujícího ideologa, zřizovat koncentrák pro bezdomovce na okraji Prahy nebo nechat bez povšimnutí předvolávat policií na výslech evangelickou farářku Tydlitátovou za to, že se brání před fašisty, kteří ji pomlouvají a vyhrožují jí. .

    Já volím jasně postoj a) a chci, aby to bylo označeno za emoci a subjektivismus. Nejsem totiž robot.
    August 20, 2010 v 8.54
    as ProAlt: ja jsem take nemel namysli ProAlt na demonstraci proti jmenovani Jocha. Ostatne jsem tam sam byl.
    MT
    August 20, 2010 v 9.58
    Milan Tvrdý - Praha
    Vážení,
    připadá mi poněkud nesmyslné se dohadovat o tom zda a podle jaké definice je Joch fašista či není. Ač matematik, musím v tomto punktu souhlasit s tím, že nelze lpět na dodržení všeobecně uznávané definice a naprosto souhlasím s panem Štampachem. Pro mne to prostě fašista v širším smyslu tohoto slova je, tak jako pro mne byl fašista např. Pinochet. Angažmá ředitele pochybného Občanského institutu (všimli jste si, že na webových stránkách tohoto spolku není ani náznak vysvětlení kdo je platí natožpak nějaká zpráva o jejich hospodaření ?) je jasným symbolem pro směřování současné vlády. Ostatně pan premier dnes sdělil, že pan Joch má jeho podporu anžto "přináší osvěžující myšlénky ... ".

    Račte všichni prominout, ale jsme na křižovatce novodobých dějin. Ti na druhé straně se nerozpakují nadávat do komunistů třeba Jiřímu Dienstbierovi či Vladimíru Špidlovi (o Paroubkovi nemluvě) a my se budeme točit kolem definice fašismu?

    P.S. Básničku o robotech bych doporučil administrátorovi diskuse smazat anžto je to evidentní spam. Není náhodou Rita Holoubková pseudonym pro prvního šéfredaktora Blesku (či jakéhoto podobného bulváru) a zneuznaného básníka?
    SH
    August 20, 2010 v 16.33
    Joch
    Každý společnostní jev je jedinečný a ke srovnávání jen dvou zdánlivě nějak podobných, je třeba jasně vyargumentovat, které rysy mají společné a rovněž tak, ve kterých se naopak liší. Následně pak dokázat, že žádný neshodný rys neposouvá jeden z jevů do jiné kvalitativní kategorie. K tomu všemu je ovšem zapotřebí širokých znalostí obou jevů. Tak podrobné vědomosti jsou důvodem, proč je skoro nemožné najít společné rysy dvou zdánlivě podobných jevů. A to už vůbec nemluvím o tom, že před tím vším je nutné mít alespoň pracovní hypotézu, která z celé plejády jevů onu dvojici zdánlivě podobných, v tom velkém koši všech, vůbec dělá pravděpodobnou. To jedinec prostě nezvládne a pokud i ano, vždy se najdou desítky jiných, kteří vyagregují dost argumentů zpochybňujících původní hypotézy, či dokonce ucelenou teorii. Rezultátem je, že se nikdy neshodneme, mimo jiné, na definici fašismu.
    Přikláním se proto k p. Štampachovi. Publicistika není teoretické bádání. Je to střet, soutěž. Publicistika žádné pojmy, obzvláště když nejsou, ba ani nemohou být přísně definované, proto ani nemůže rozmělňovat. Pouze využívá k posouzení skutečných jevů podobností a srovnávání s neopakovatelnými jevy minulosti.
    Joch samozřejmě není italský fašista, německý nacista, či dokonce hitlerovský židobijec, v tom posledním právě naopak je jejich milcem. Což je ovšem také emocionální subjektivismus, který může být společensky nebezpečný. Joch dokonce v mých očích nepředstavoval žádné nebezpečí, dokud o něm, kromě hrstky odborníků, prakticky nikdo nevěděl. Nyní jde o to, hodnotit, zda je společnosti nebezpečný ve své funkci. A k tomu je ovšem rovněž nutné vědět, něco o Nečasovi samotném a taktéž to podstatné o rozhodujícím politickém grémiu ODS. Především zda je Nečas schopný racionálně zvládat Jochovy „specifické“ náhledy natolik, aby je neměl snahu realizovat. A také, jak je nejvyšší politická reprezentace ODS, po celou dobu jasně neoliberální odolná proti, řekněme to naplno „jochismu“. A co je jochismus, to jsou zatím projevy jeho vlastního sebehodnocení, které sdělil veřejnosti již mnohokrát, naposledy ve své reakci na demonstraci iniciativy ProAlt viz. http://www.denikreferendum.cz/clanek/5448-roman-joch-zaplnil-verejny-prostor-premier-se-ho-musel-zastat.
    ON
    October 3, 2012 v 15.28
    Poučení demokraté?
    „Demokracie v sobě nemá zakódovanou žádnou pojistku proti svému zničení – vyjma jediné: schopnosti neustále se učit……“ S tím bych jako pragmatista dost souhlasil. Pak ale ve světle toho, co se děje ve světě a u nás tohle nemohou být slova poučeného demokrata: „Tehdy nastupující fašismus a nacismus řešily především otázku sociální, a ta dnes na pořadu dne věru není.“ Pak obecně, k diskusi, zda je/není Joch fašista. Existují politické postoje, které nemůžete striktně nazvat fašistické, ale které fašismu otevírají dveře téměř dokořán. (Napadá mě otázka, zda všichni Němci, kteří podporovali Hitlera, protože propadli nenávisti k Židům, byli nacisté.) Fašismus/nacismus se nezrodil jako blesk z čistého nebe. Takže opět: Relativizace Jocha akademickým škatulkováním, zda je či není fašistou, to zrovna nejsou hlasy poučených demokratů.
    + Další komentáře