Robert Fajkus

Výkřik

Ze zrcadel za nocí vytéká stříbrná sněť.

Andělé do žumpy chodí spát,

červi na nebesa: to věčné vrtění hvězd.

Posmrtnost zmrzlých záhonů

pod kyvadlem měsíce od věků zastaveným.

Déšť, v který jsem vždycky věřil,

rozprášené prázdno!

Tma, které teď pozpátku splácím

všemi obrazy ze sítnice —

holdralajledar