O čem by měla média psát v okurkové sezóně?

Arnošt Goldflam

Ve svém fejetonu vztahujícím se k okurkové sezóně autor rozjímá nad úrovní českých tištěných médií a přidává podnětnou radu novinářům, kteří ještě neztratili všechny své ideály.

Na to v podstatě nelze odpovědět, resp. odpověď je tak zevrubná, jaké spektrum čtenářů ta příslušná tiskovina má, na koho a ke komu se obrací, čili kým chce být čtena a za jakým účelem vůbec vznikla, proč existuje. Takže které tiskoviny se to konkrétně týká... o to tu, mimo jiné, taky jde.

Když se ovšem ptáte mě, tak tu je těžká odpověď, protože já v podstatě časopisy žádné nečtu, protože většinou mnoho slibují a málo řeknou, často i mívám dojem, že se takový nějaký rozbor něčeho zastaví právě ve chvíli, kdy čekám na nějaký závěr, na to podstatné, na vyústění. Takže čtu, čtu a má zvědavost se třeba i stupňuje, ale nakonec není ukojena. Jak prý říkával výborný herec Rudolf Hrušínský po natočeném záběru: „Jsem hotov, ale žádnou slast jsem nepocítil...“. A tak je to i se mnou ve výše zmíněném případě. Ale, jak z toho všeho vyplývá, občas si přece jen nějaký ten časopis přečtu, ovšem většinou jen když se mi někde příležitostně dostane do ruky.

Ale čtu a kupuju si noviny. Střídám je, abych mohl porovnat jejich obsah, styl, jazyk a témata.

×