Údaje o korupci v ČR vykazují kritické hodnoty už od poloviny devadesátých let, kdy se začalo systematičtěji s jejím sledováním. Dvacet let po Listopadu se pak korupce stala jedním z „vítězných" témat politických voleb na straně pravice, která jej dokázala uchopit „autentičtěji" — a ještě navíc spojit vnímání korupce s představou vlády levice (která měla tuto agendu rovněž ve svých programech).

Otázka korupce je na první pohled srozumitelná, je snadné vůči ní navenek zaujmout jasný morální postoj a existuje zde širší empirická zkušenost: jak ukázaly různé výzkumy, v posledních letech s ní měli zkušenosti ve dvou třetinách tuzemských firem, z nichž zástupci více než poloviny připustili, že pokud by úplatek vedl k novým zakázkám, byli by ochotni jej poskytnout. Fakt, že téma korupce vystoupilo s takovou dominancí ze sféry velkých vlastníků, podnikání a byznysu, ukazuje především na dvě věci. O první se více psalo — v zavedených „pravidlech hry" se vzrůstající náklady na korupci začaly už příliš prodražovat. Ta druhá je pak nejspíš indikátorem úplného konce procesu přerozdělování předlistopadového majetku, k němuž byla nejprve třeba velká „tekutost" na hranici státní/ privátní, jak ji na počátku charakterizovaly „neexistence špinavých peněz" a velké právní „zhasnutí světla". Éra tekutosti a později už jen pružnosti dospěla nyní do fáze tuhnutí — přerozdělování velkých aktiv je u konce, nastává období „malých toků" z jejich zisků či výnosů, větší objemy představují především státní zakázky.