Romy nikde nechtějí, proto končí v ghettech

František Kostlán

Odmítavý postoj, který zastávají majitelé domů a bytů vůči Romům, vede v praxi k sociálnímu vylučování a k vytváření etnických ghett a enkláv.

O místech, kde pohromadě žijí sociálně slabí lidé, se oficiálně hovoří jako o sociálně vyloučených lokalitách. Za tímto úřednickým newspeakem se skrývají známá ghetta, či, chcete-li, chudinské čtvrti. Zdejší obyvatelé — Romové i etničtí Češi — to schytávají pro svou chudobu ze všech stran. Pro jedny jsou parazity a nemakačenky, pro druhé socky, pro třetí lenochy, kteří se o sebe nedokážou postarat. Takto nadávat a paušalizovat však může jen někdo, kdo se o život v chudinských čtvrtích nezajímá. Vymotat se ze sociální pasti, do níž se ne vždy vlastním přičiněním dostali, je těžké, někdy přímo nemožné. A jednou z nejvýraznějších překážek v tom je bydlení, nároky majitelů domů a jejich zacházení s nájemníky či podnájemníky.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Pracovní analýza, kterou vypracovala vládní Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách, svědčí o tom, že bytová situace Romů není dobrá. Noví či staronoví majitelé ze svých domů vystěhovávají Romy do náhradních bytů (obvykle horší kvality), anebo — při neexistenci či neprokazatelnosti nájemních smluv — i bez náhrady. Jindy obce samy pro dlužníky nájemného zřizují holobyty, v nichž je však nájemné mnohdy vyšší než v ostatních bytech. A sehnat pronájem bytu či se dostat do podnájmu v soukromých domech, je pro Romy takřka nemožné. V důsledku toho vznikaly a stále vznikají ghetta. V České republice je více než 310 takových vyloučených lokalit, žije v nich okolo 80 000 Romů a nižší, přesně nezjištěný počet sociálně slabých etnických Čechů.

Jak to vypadá v praxi

Na mnoha místech České republiky jsme při naší práci, která spočívá v medializování násilí z nenávisti a diskriminace, zjistili, že majitelé odmítají pronajímat byty Romům a nájemníci vedle Romů nechtějí bydlet. Romové nemají peníze na nájem v kvalitnějších bytech. A když náhodou dostanou práci a mohli by si proto lepší bydlení dovolit, nikdo je nechce vzít do podnájmu či jim byt pronajmout. A pokud ano, tak za vyšší nájemné, než je v místě obvyklé a většinou jen na dobu určitou, nejčastěji na tři měsíce, výjimečně až na rok. Mnoho Romů tak nemá jistotu, že nebudou muset za chvíli hledat bydlení další, přičemž najít byt je čím dál těžší.

Tuto zkušenost potvrzuje například i Renata Kašparová z Roudnice nad Labem. V rozhovoru s novináři serveru Romea.cz řekla, že vyslyšela tlak z radnice, aby si Romové hledali byty také sami a nenechávali to jen na městě. „Volala jsem třiceti lidem,“ řekla nám Kašparová, „když jsem přišla osobně, byt mi pronajmout chtěli, když jsem jim řekla, že můj druh je Rom, nebo když rovnou se mnou přišel, řekli vždycky NE.“ Touto situací prošla téměř každá rodina z roudnické Masarykovy ulice a žádná z nich nezískala v Roudnici podnájem tímto způsobem. Svým způsobem to podle Kašparové potvrdil i roudnický místostarosta Luboš Matek. „Řekl mi, že pro nás nemá v městském domě bydlení, protože místní nájemníci sepsali petici proti tomu, aby tam s nimi žili Cigáni,“ dodala Kašparová.

Roudničtí Romové se museli z bytů na Masarykově ulici stěhovat, protože město domy, nezvykle levně, prodalo soukromé firmě. Část Romů radnice ubytovala ve městě, část byla rozstrkána do romských ghett v okolních městech a několik z nich skončilo v obecních holobytech. V rámci této kauzy, spojené s hrubým nátlakem na Romy, aby se vystěhovali, a s podezřením na korupci při prodeji domů, nesehnala ani jedna z romských rodin byt tímto způsobem. (Více v článku — Roudnice nad Labem: Vystěhovávání Romů, nátlak a podezření na korupci)

Vazalové Bakalovy RPG Byty

Jedním z oněch nových majitelů domů, je firma RPG Byty, kterou vlastní podnikatel Zdeněk Bakala. K nájemníkům se RPG Byty někdy chová jako ke svým vazalům. Svého času získala od Ostravsko-karvinských dolů (OKD) hornické domy na více místech ve Slezsku a na severní Moravě. Využívá toho, že Romové nejsou nikde vítáni, nastěhovává je do svých domů, a vytváří tak ghetta. Nájemné jim přitom dává neobvykle vysoké a při sebemenším neplacení své nájemníky vystěhovává nebo jim neprodlužuje smlouvu.

Dobře tedy, chová se jako majitel, mohl by leckdo namítnout. Jenže majitel se o svůj majetek stará, což Bakalova firma nedělá. Domy jsou často zničené, s opadanou omítkou, zničenými stěnami — to vše před příchodem nových nájemníků. V některých lokalitách jsou byty mokré, plesnivé, jejich nájemníci však i za tyto byty platí nájem stejně vysoký jako za byty první kategorie. RPG se o domy nestará, nechává je chátrat. Až na výjimky se nenajde nájemník, který by neměl vůči této firmě námitky.

Nájemníci nepustili Romy do jejich bytu

Odstrašujícím příkladem v tomto směru je případ starší paní z Orlové, vdovy, která se stará o vnuka postiženého mozkovou obrnou. Bydlela přechodně v domě, který patří RPG Byty, v nevyhovujícím, zdravotně závadném bytě. Za 3+1 platila čistý nájem 3 900 korun + zálohu na energie a další poplatky. „Prý je to byt první třídy — komfort, přitom sem zatéká, v ložnici a v koupelně mám na zdi plíseň, v kuchyni kvůli vlhkosti neustále opadávají kachličky a navíc tu mám zavedenou jen studenou vodu,“ řekla nám obyvatelka bytu.

Přes realitní kancelář získala byt v družstevním paneláku v jiné části Orlové. Na byt se přišla podívat, líbil se jí a se zaměstnankyní realitní agentury se domluvili, že se tam druhý den se svým vnukem nastěhuje. Vyřídila papírování i poplatky, dostala klíč od bytu a druhý den tam přijela s plným stěhovákem. Před domem ji čekali místní nájemníci — družstevníci. Ti během čtyřiadvaceti hodin sepsali petici, že v domě nechtějí Romy a tuto paní i s vnukem odmítli vpustit do domu. Na policii jít nechtěla, protože doufala, že se to může časem, po vzájemné domluvě, změnit.

Ocitla se tak na ulici, protože v rámci přestěhování dala výpověď v bytě RPG Byty. Ta jí nakonec ten samý byt znovu pronajala, v ten samý den, kdy se z něj vystěhovala. Zvýšila však přitom o několik set korun nájem, takže výsledkem celé operace bylo, že paní i nadále bydlela ve zdravotně závadném bytě, ovšem za vyšší nájem než dosud. „Vychovala jsem pět dětí, šestnáct roků makala na šachtě, ani manžel ani já jsme nebyli nikdy trestáni, nikomu nic nedlužím, všechno zásadně platím včas, ale pořád se mnou někdo zachází jako s méněcenným člověkem,“ řekla tato paní k celé situaci, v níž se ocitla nikoli vlastním přičiněním.

Majitel chce v domě jenom lidi

Výše popsanou zkušenost Romů, s níž jsme se setkali ve více regionech a městech, nedávno otestoval internetový server Sedmička.cz. V článku Rom hledá podnájem: 25 telefonátů. Jediný úspěch je popsána snaha získat pronájem bytu v Pardubicích.

Jaroslava Gašparová bydlí v městské ubytovně v Ohrazenicích a za devatenáct metrů čtverečních platí její pětičlenná rodina 6 500 korun měsíčně. Koupelnu a kuchyň mají společnou s ostatními. Když si chce vyprat, musí za jednu várku prádla zaplatit 25 korun. Za stejnou, nebo možná i nižší cenu, by v Pardubicích našla mnohem solidnější podnájem, kdyby nešlo o romskou rodinu: „Do telefonu jsem dřív zkoušela trik, že jsem se představovala jako Kašparová. Jenže když došlo na schůzku a já jsem přiznala, že jsme míchaná rodina, tak to hned byl problém.“ Sedmička vybrala pětadvacet volných bytů k podnájmu. Hlavním kritériem byla cena do deseti tisíc korun včetně energií. „Můj osobní tip je, že když se zmíníte, že jde o romskou rodinu, tak u devadesáti procent bude negativní reakce,“ nebojí se tipovat terénní pracovník pardubického magistrátu Branislav Štefanča. Výsledek testu je bohužel ještě horší.

Pokus číslo 1: Gašparová: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat na pronájem v Polabinách. Garsoniéra, třicet metrů čtverečních.“ Makléř AAA Byty.cz: „Tak ten je stále volný.“ G: „Ale musím se přiznat, jsme romská rodina.“ M: „No tak to vás bohužel zklamu. Majitel tam chce, jak bych řekl, jenom lidi. Čechy.“ G: „A jiný byt nenabízíte?“ M: „Nic jiného v nabídce není. Nashledanou.“ Podobným způsobem dopadlo dalších třiadvacet telefonátů. Když se dozvěděli, že se jedná o romskou rodinu, oháněli se požadavkem majitele, který Romy nechce. Přišla jediná kladná reakce, kdy majitelce bytu nevadilo, že jde o romskou rodinu.

Podle Sedmičky odborníky něco takového nepřekvapuje. „Devadesát pět procent lidí si u nás dává požadavek, že nechce byt pronajmout Romům. Je to předsudek. Většinou jsou v pohodě. Největší problém je přitom s Čechy. A vůbec nejhorší kombinace je lékař-právnička,“ řekl k tomu majitel MaM Reality Miroslav Jonáš.

Evropské hodnoty

Evropská společnost se chlubí svými hodnotami či, přinejmenším, se na ně odvolávají politici. K étosu, který z nich plyne, patří i solidarita se slabšími a z toho plynoucí pomoc. Ta nemusí spočívat v opakovaném obdarovávání dotyčných, ale spíše ve snaze dostat lidi ze dna sociální pasti na stejnou rozjezdovou čáru s ostatními. A to nejde ani represí, ani ponižováním. Prvním krokem v takové pomoci by měla být snaha o získávání vzájemné důvěry. A to v situaci, kdy v podstatě žádná z kompetentních osob nebere obyvatele chudinských čtvrtí jako rovnocenné občany, není možné. Lidé velmi špatně bydlící či vyhození na ulici mohou být přitom pro obce i pro společnost jako celek větší přítěží než lidé alespoň do určité míry s bydlením spokojení. Jinak řečeno: přístup společnosti k obyvatelům ghett leckdy zadělává na ještě větší problémy, než jsou ty stávající.

    Diskuse