O místech, kde pohromadě žijí sociálně slabí lidé, se oficiálně hovoří jako o sociálně vyloučených lokalitách. Za tímto úřednickým newspeakem se skrývají známá ghetta, či, chcete-li, chudinské čtvrti. Zdejší obyvatelé — Romové i etničtí Češi — to schytávají pro svou chudobu ze všech stran. Pro jedny jsou parazity a nemakačenky, pro druhé socky, pro třetí lenochy, kteří se o sebe nedokážou postarat. Takto nadávat a paušalizovat však může jen někdo, kdo se o život v chudinských čtvrtích nezajímá. Vymotat se ze sociální pasti, do níž se ne vždy vlastním přičiněním dostali, je těžké, někdy přímo nemožné. A jednou z nejvýraznějších překážek v tom je bydlení, nároky majitelů domů a jejich zacházení s nájemníky či podnájemníky.

Pracovní analýza, kterou vypracovala vládní Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách, svědčí o tom, že bytová situace Romů není dobrá. Noví či staronoví majitelé ze svých domů vystěhovávají Romy do náhradních bytů (obvykle horší kvality), anebo — při neexistenci či neprokazatelnosti nájemních smluv — i bez náhrady. Jindy obce samy pro dlužníky nájemného zřizují holobyty, v nichž je však nájemné mnohdy vyšší než v ostatních bytech. A sehnat pronájem bytu či se dostat do podnájmu v soukromých domech, je pro Romy takřka nemožné. V důsledku toho vznikaly a stále vznikají ghetta. V České republice je více než 310 takových vyloučených lokalit, žije v nich okolo 80 000 Romů a nižší, přesně nezjištěný počet sociálně slabých etnických Čechů.

Jak to vypadá v praxi

Na mnoha místech České republiky jsme při naší práci, která spočívá v medializování násilí z nenávisti a diskriminace, zjistili, že majitelé odmítají pronajímat byty Romům a nájemníci vedle Romů nechtějí bydlet. Romové nemají peníze na nájem v kvalitnějších bytech. A když náhodou dostanou práci a mohli by si proto lepší bydlení dovolit, nikdo je nechce vzít do podnájmu či jim byt pronajmout. A pokud ano, tak za vyšší nájemné, než je v místě obvyklé a většinou jen na dobu určitou, nejčastěji na tři měsíce, výjimečně až na rok. Mnoho Romů tak nemá jistotu, že nebudou muset za chvíli hledat bydlení další, přičemž najít byt je čím dál těžší.

Tuto zkušenost potvrzuje například i Renata Kašparová z Roudnice nad Labem. V rozhovoru s novináři serveru Romea.cz řekla, že vyslyšela tlak z radnice, aby si Romové hledali byty také sami a nenechávali to jen na městě. „Volala jsem třiceti lidem,“ řekla nám Kašparová, „když jsem přišla osobně, byt mi pronajmout chtěli, když jsem jim řekla, že můj druh je Rom, nebo když rovnou se mnou přišel, řekli vždycky NE.“ Touto situací prošla téměř každá rodina z roudnické Masarykovy ulice a žádná z nich nezískala v Roudnici podnájem tímto způsobem. Svým způsobem to podle Kašparové potvrdil i roudnický místostarosta Luboš Matek. „Řekl mi, že pro nás nemá v městském domě bydlení, protože místní nájemníci sepsali petici proti tomu, aby tam s nimi žili Cigáni,“ dodala Kašparová.

Roudničtí Romové se museli z bytů na Masarykově ulici stěhovat, protože město domy, nezvykle levně, prodalo soukromé firmě. Část Romů radnice ubytovala ve městě, část byla rozstrkána do romských ghett v okolních městech a několik z nich skončilo v obecních holobytech. V rámci této kauzy, spojené s hrubým nátlakem na Romy, aby se vystěhovali, a s podezřením na korupci při prodeji domů, nesehnala ani jedna z romských rodin byt tímto způsobem. (Více v článku — Roudnice nad Labem: Vystěhovávání Romů, nátlak a podezření na korupci)