Pavel Dostál byl ministrem kultury ve všech polistopadových vládách, ve kterých zasedala sociální demokracie, u Miloše Zemana, Vladimíra Špidly i Stanislava Grosse. Nebyl obyčejným úřednickým ministrem. Byl zároveň divadelním režisérem a autorem, filmovým scenáristou, textařem a publicistou.

V roce 1968 veřejně vystoupil proti vpádu spojeneckých vojsk do Československa, podílel se na protiokupačním vysílání Českého rozhlasu. O rok později vystoupil z KSČ a pak už mohl pracovat jen v dělnických a technických profesích. Dělal například topiče, skladníka nebo jeřábníka. Přesto spolupracoval na mnoha uměleckých projektech.

V polistopadové politice se objevil jako poslanec Občanského fóra ve Federálním shromáždění, kam byl navržen olomouckým OF. V roce 1991 vstoupil do ČSSD a poslanecký mandát obhájil ve všech dalších volbách. Nezajímala ho jenom kultura jako taková. Zasazoval se i o práva menšin a vystupoval proti rasismu, čímž si také vysloužil jeden z nejbrutálnějších útoků proti zástupcům českých levicových stran. Proslul také svými častými konflikty s církvemi, zejména s katolickou, z nichž nejvážnější byly spory okolo Náboženské matice a církevního zákona.

Dostál vedl velmi aktivní společenský život a rád se pohyboval v uměleckém prostředí. „Možná se na mém zdraví podepsalo i to, že se téměř každý večer potloukám po různých kulturních akcích a pak málo spím," řekl kdysi v rozhovoru pro MF Dnes.

Sociální demokracie však letos zůstala k výročí úmrtí této své významné osobnosti lhostejná. Poslanec František Bublan, když ho Parlamentní listy upozornily na skutečnost, že na webu ČSSD není o výročí Dostálova úmrtí ani zmínka, jen sdělil: "Nějaká vzpomínka tam být měla. Zřejmě si na to nikdo nevzpomněl."