Mnoho pozorovatelů společnosti, ať profesionálů nebo amatérů, sleduje, jak extremistické skupiny získávají vliv. O části této vzpoury platí, že holé násilí je jen lehce pokryto ideologickým hávem. Nejde zde o prosazení nějakého programu, nýbrž o čirou nepolitickou brutalitu. Je to to, co španělský autor první poloviny 20. století José Ortega y Gasset (1883 - 1955) nazval vzpoura davů. (Jeho kniha s tímto názvem vyšla i česky v překladu Václava Černého, Praha: Orbis, 1933). Co se stalo? Odpovědní občané zanedbali péči o přirozené uspořádání společnosti. Nemocniční uklízečky začaly rozhodovat o průběhu operací, hluší začali dirigovat symfonie, pologramotní začali spisovat filosofická díla. A mnozí si mysleli, že je to v pořádku. Přehlíželi varovné příznaky.

Kultivovaná politika se staletími zkušeností v zádech se stala zajatcem pouliční lůzy a hle, byli tu vůdcové lidu a jejich úderná pěst v podobě SS, Lidových milicí, KGB či Gestapa. Pouliční rváči nastoupili na místa poslanců, ministrů, vyslanců, případně i univerzitních profesorů. Elita byla lynčována, vysmívána, vláčena bahnem. Většina z toho, co představoval hitlerovský a stalinistický režim, má podle mého toto prosté vysvětlení: prosazení plebejské brutality proti tradiční náročné kultuře.