Ministr Josef Dobeš (Věci veřejné) navrhuje řešit dlouhodobou bezmoc učitelů vůči narůstající agresivitě ve škole a nerespektování autority učitele tím, že s rodiči podepíše smlouvu, podle níž budou rodiče zodpovídat — nejasnými způsoby, neboť jeho návrh předpokládá v každé škole ještě neustále připravenou jednotku psychologů, kteří se budou o „nepohodlné“ žáky starat — za chování svých ratolestí během výuky. (Skoro jako by ve vzduchu bylo již cítit další návrh, že „psychology“ by mohli platit rodiče těchto žáků, přineslo by to nová pracovní místa i „hmatatelné pobídky“ nedostatečně spolupracujícím rodičům…)

A další, věru nepotřebné napětí a antagonismy do oblasti vzdělávání.

Pro vyjádření obsahu českého termínu pedagogika existují dnes v angličtině de facto dvě vědy — „pedagogy“ a „educational sciences“. První obsahuje spíše didaktické a metodické prvky, druhá pak označuje širší zázemí vlivů, které vzdělávání ovlivňují a podmiňují. Edukační vědy (pojmenování doporučované PhDr. Janem Průchou) se dnes postupně stávají východiskem i paradigmatem moderního školství, což vychází z poznání, že vzdělání v dnešní informacemi překypující době vyžaduje nejen co nejefektivnější seznámení s fakty, ale i rozvinutí celé osobnosti tak, aby s fakty byla schopna náležitě zacházet, tvořivě je zpochybňovat, testovat i deformovat a vytvářet na jejich podkladě nové koncepty. Taková moderní verze Komenského revoluce.

Tato revoluce nabírá v posledních desetiletích na síle nikoliv náhodou nebo jako dozvuk příliš růžového vidění let šedesátých, ale jako výsledek mnoha zkušeností, které dnes postupně zakoušíme i v ČR. Vzrůstá počet dětí s LMD, hyperaktivitou či poruchami soustředění a zároveň se rozšiřuje spektrum poruch, které musejí být dětem, v jiných oblastech velmi inteligentním, „promíjeny“, neboť se prostě určití jednotlivci vyvíjejí hůře a pomaleji. Nejen slovem učí se člověk a každý je trochu jinak zaměřený, i co se týká způsobu přijímání informací.

V první polovině osmdesátých let vyvinul harvardský profesor Howard Gardner tzv. teorii rozmanitých inteligencí (teorie mnoha inteligencí, které se mohou rozvíjet každá svým rytmem i tempem bez vzájemné provázanosti či závislosti), o níž učitelé říkali, že „objevuje Ameriku“, zatímco akademické teoretické kruhy ji přehlížely s odůvodněním, že je neverifikovatelná.