Neda Agh Soltanová se stala vizuálním symbolem násilného zákroku proti protestům vůči průběhu prezidentských voleb v Íránu v roce 2009. Záběry její smrti, kdy byla zastřelana při demonstraci, viděly na internetu miliony lidí a touto poněkud bizarní cestou vzbudily širší zájem o situaci v Íránu i u lidí dosud víceméně netečných.

Videozáznam Nediny smrti byl pořízen mobilním telefonem, z něhož putoval na internet, kudy našel cestu k milionům lidí. Záznam způsobil velké protesty, jak v samotném Íránu, tak i mimo něj.

Nový dokumentární snímek For Neda rekonstruuje příběh Nedina života a smrti a mimo jiné přináší rozhovory s její rodinou, které byly natočeny v Teheránu. Film bude vysílat americký kanál globální stanice HBO.

Šestadvacetiletá studentka hudby byla zastřelena loni 20. června při demonstraci proti znovuzvolení Mahmúda Ahmadínežáda prezidentem. V ulicích Teheránu se demonstranti dostali do brutálního střetu s vládními silami.

Íránské úřady původně tvrdily, že kulka nalezená v Nedině těle nesouhlasí s typem střeliva, jaký používají íránské pořádkové síly. Celou událost se snažily překroutit tak, aby vzbudily dojem, že byla zinscenována opozičními silami, aby došlo k poškození obrazu současného náboženského režimu.

Dokumentární film tento záměr odhaluje. Popírá rovněž další tvrzení íránských úřadů, včetně íránského velvyslance v Mexiku, který televizi CNN sdělil, že Neda byla s největší pravděpodobností zastřelena militantními skupinami nebo možná CIA. Mluvčí íránské mise u OSN na telefonáty s žádostí o vyjádření k dokumentu Pro Nedu nereagoval.

Film namluvila íránská herečka Šohreh Aghdašlúová. Tvůrci zprostředkovávají setkání s Nedinou rodinou v jejím domě. Problémem bylo už samotné provezení kamery, kterou byly rozhovory natočeny. Povedlo se to íránskému novináři Saídu Kamalimu Deghanovi, jenž žije v Londýně.

Podle členů rodiny byla Neda jakoby odrazem hlavní hrdinky světově proslulého románu Persepolis. Vnímali ji od mládí jako rebelku, která odmítala nosit do školy šátek na hlavě, pak odjela z Íránu, aby pracovala jako turistická průvodkyně v Turecku. Na univerzitě kromě hudby studovala islámskou filosofii. Vystupovala jako kritička společenských poměrů v Íránu, přitom ale nepatřila k žádnému politickému hnutí.