Nehrozí nám vzdělanostní genocida?
Ivan ŠtampachÚroveň většiny českých škol není vysoká, lékem na současný stav však není zpoplatnění studia. To by kromě prohloubení sociálních rozdílů způsobilo redukci vzdělání na obchodní artikl.
Na většině vysokých škol tento týden fakticky končí semestr. Poslední měsíce nás zásobily kritickými úvahami na téma českých akademických institucí. Na plzeňské právnické fakultě skandál propukl naplno, o podobných praktikách jinde se proslýchá. I když na většině škol není možno celé studium absolvovat o jedněch prázdninách ani nelze složit zkoušky dříve, než je člověk na školu zapsán, situace je vážná všude.
Prostředky, které stát věnuje na chod univerzit a ostatních vysokých škol, ukazují, že jeho představitelům na vzdělání tolik nezáleží. V minulých letech ovšem záleželo na dosažení počtu vysokoškolských studentů a absolventů. Zavedly se četné bakalářské obory, o nichž jsem slyšel od významné akademické autority, že jsou prodlouženým přijímacím řízením.
Konkrétně v Rakousku, kde bylo uzákoněno po roce 2000 za vlády Wolfganga Schüssela, je školné s ohledem na sociální situaci studujících a jejich případných živitelů promíjeno nebo studentům vraceno. To, že ovšem velká část studentů během studia pracuje, snad není třeba zdůrazňovat. Má to pochopitelně vliv na délku a někdy i na kvalitu jejich studia.
(Nepovažuji za šťastné, když se hovoří o "studentech" obecně. Je přece jen rozdíl mezi obory jako jsou lékařství a publicistika.)
Školné v jiných zemích (např. ve Spojeném království), existuje již dávno a o zkušenostech s tím by měl referovat někdo povolanější. Rozhodně by se asi čeští studenti divili, kdyby věděli více o podmínkách v Anglii, Německu nebo Švýcarsku.
Prvořadou otázkou je ovšem kvalita studia a struktura studijních plánů, včetně toho, nakolik jsou ovlivňovány se strany korporací. Úroveň studia je v zemích Evropské unie velice různá. Oblíbené přehledy nabízející "žebříčky" vysokých škol nemají právě vysokou výpovědní hodnotu.
K tomu ještě malá poznámka: nejen patřičná průprava, ale také morální kvality absolventů jsou pro společnost velmi důležité. Je libo negativní příklad z domácí scény? Nuže: právníci zastupující Českou republiku ve sporu s Nomurou, byli po profesionální stránce protistranou hodnoceni dobře. Co bylo zarážející, byla skutečnost, že neváhali denně informovat právníky protistrany (tj. Nomury) o všem, co se na ministerstvu dohodlo.
Na jednom se určitě shodneme: že nechceme poměry, jaké vládnou na většině vysokých (a středních!) škol v USA. To nechtějí snad v žádné evropské zemi.