Proměna Hradce Králové z původně barokní pevnosti v moderní Salon republiky probíhala asi čtyřicet let na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na jejím počátku stála úspěšná snaha východočeské metropole o zrušení statusu vojenského města a zbourání pevnostních hradeb. Hlavní rysy jeho dnešní podoby pak Hradci Králové v letech první republiky vtiskl architekt Josef Gočár.

Díky jeho spolupráci se starostou Františkem Ulrichem, ve funkci byl v letech 1895—1929, dnes východočeskou metropoli známe jako město kontrastu červených režných zdí a hladkých bílých omítek i jako město ostře řezaných kubistických tvarů. To z Gočárových projektů, co se podařilo realizovat, hned ve svém úvodu sérií dobových fotografií připomíná výstava Sny a vize. Neuskutečněné projekty Josefa Gočára pro Hradec Králové.

Architekt pro město a různé tamní firmy a osobnosti připravil celkem pětadvacet projektů. Realizováno bylo čtrnáct z nich, přičemž šlo převážně o veřejné stavby. Svému původnímu účelu dodnes slouží třeba Ambrožův sbor Církve československé husitské a Gymnázium J. K. Tyla, budovu okresních a finančních úřadů dnes využívá královéhradecký magistrát. Základem stavebního rozvoje města a některých jeho částí se staly Gočárem zpracované regulační plány.

Hlavní část výstavy je přístupná ve výstavním sále v přízemí levého křídla budovy Muzea východních Čech. V centru místnosti se nachází stolní plán, na kterém jsou vyznačena místa plánovaných a realizovaných Gočárových staveb. Po obvodu sálu jsou pak jednotlivé projekty představeny prostřednictvím výkresů a plánů. Ke každému návrhu je připojen krátký text informující o zadavateli daného projektu, způsobu, kterým ho chtěl Gočár zpracovat, a důvodech, pro které nakonec nebyl realizován.

Výstava dokumentuje mj. Gočárův posun od velké zdobnosti v letech před první světovou válkou k přímým liniím a strohým tvarům moderní kubistické, konstruktivistické i funkcionalistické architektury. „Přílišnou zdobnost“, pro kterou byl královéhradeckými evangelíky odmítnut jeho návrh na stavbu sborových budov (Lutherova ústavu), zachycuje jeden z vystavených trojrozměrných modelů. Ten druhý zachycuje Gočárův návrh na výstavbu městské galerie a její spojení s budovou muzea.

Lze zdůvodnit, že mezi nerealizované projekty byly zařazeny i Gočárovy regulační plány pro město Hradec Králové. Nutně totiž byly v pozdější době využity tvůrčím způsobem. Naopak v expozici není vysvětleno, proč nejsou prezentovány všechny nerealizované Gočárovy projekty ani proč jsou některé z nich představeny mimo chronologické pořadí. Neznámou zůstává, proč je mezi nerealizované projekty zařazen návrh postavené koželužské školy. Přesto výstava přístupnou formou shrnuje a upevňuje povědomí o rozsahu Gočárovy práce pro Hradec Králové.

Expozici dokumentuje stejnojmenný padesátistránkový katalog. Jeho slabinou je zejména velikost reprodukovaných plánů, které jsou ve zmenšené podobě fakticky nečitelné.

Pendant ke Snům a vizím Josefa Gočára tvoří Projekt Můj Gočár — výstava čtyř desítek různě zpracovaných fotografií a fotografických koláží na hlavním schodišti muzejní budovy. Jejich autory jsou studenti královéhradecké umělecké průmyslovky a z prezentovaného lze dovodit, že záměr výstavy „prohloubit vnímavost a citlivost mladých lidí k prostředí, ve kterém žijí“ se podařilo naplnit.

Obě výstavy lze tak vzít jako inspiraci k procházce Gočárovým Hradcem Králové a třeba i jako výzvu k výletu za dalšími jeho stavbami na východě Čech.

Sny a vize. Neuskutečněné projekty Josefa Gočára pro Hradec Králové. Scénář Jan Jakl, architektonický návrh David Vávra, grafické zpracování Mikuláš Macháček/ Studio Najbrt. Muzeum východních Čech v Hradci Králové.

Projekt Můj Gočár. Výstava fotografií studentů Střední uměleckoprůmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové. Připravila Jana Krejzová. Muzeum východních Čech v Hradci Králové.

Obě výstavy potrvají do 31. října 2010.