Sestavování vlády trvalo na Slovensku po letošních sněmovních volbách celkem dvacet čtyři dní. Koaliční smlouvu podepsaly budoucí vládní strany 6. července, o tři dny později pak prezident vládu jmenoval. Právě rychlosti povolebních vyjednávání si většinou všímali čeští komentátoři. Někteří se také ptali, zda slovenská pravice věnovala dostatek času diskusi o vládním programu a zda neuvízla jen u rozdělování křesel. Po přečtení české i slovenské koaliční smlouvy je třeba napsat, že ta slovenská je dokumentem co do formy řádově kompaktnějším a spíše než koaliční smlouva česká formuluje i obecnou politiku vládních stran.

Taková formulace může být důležitá, pokud se mezi vládními stranami nebo v jejich vnitřku skutečně začnou projevovat očekávané rozpory. Jako anekdotu ze slovenského politického života můžeme připojit, že na fotografii z podpisu koaliční smlouvy stojí čtyři předsedové koaličních stran a jedna předsedkyně vlády. Iveta Radičová je totiž ve své Slovenské demokratické a křesťanské unii — Demokratické straně jen místopředsedkyní. Její stranický předseda a slovenský expremiér Mikuláš Dzurinda, který kvůli nejasnostem s financováním SDKÚ-DS před volbami rezignoval na post volebního lídra, je v její vládě „jen“ ministrem zahraničních věcí.