Sestavování vlády trvalo na Slovensku po letošních sněmovních volbách celkem dvacet čtyři dní. Koaliční smlouvu podepsaly budoucí vládní strany 6. července, o tři dny později pak prezident vládu jmenoval. Právě rychlosti povolebních vyjednávání si většinou všímali čeští komentátoři. Někteří se také ptali, zda slovenská pravice věnovala dostatek času diskusi o vládním programu a zda neuvízla jen u rozdělování křesel. Po přečtení české i slovenské koaliční smlouvy je třeba napsat, že ta slovenská je dokumentem co do formy řádově kompaktnějším a spíše než koaliční smlouva česká formuluje i obecnou politiku vládních stran.

Taková formulace může být důležitá, pokud se mezi vládními stranami nebo v jejich vnitřku skutečně začnou projevovat očekávané rozpory. Jako anekdotu ze slovenského politického života můžeme připojit, že na fotografii z podpisu koaliční smlouvy stojí čtyři předsedové koaličních stran a jedna předsedkyně vlády. Iveta Radičová je totiž ve své Slovenské demokratické a křesťanské unii — Demokratické straně jen místopředsedkyní. Její stranický předseda a slovenský expremiér Mikuláš Dzurinda, který kvůli nejasnostem s financováním SDKÚ-DS před volbami rezignoval na post volebního lídra, je v její vládě „jen“ ministrem zahraničních věcí.

Slovenská koaliční smlouva včetně programových tezí je oproti té české zhruba třetinová. Z hlediska politické kultury je zajímavé, že její autoři měli potřebu explicitně odlišit „vládu“ a „koalici“, která podle nich jen „napomáha vláde pri výkone jej ústavných kompetencií“.

Hlavními tématy slovenské politiky, jak je formulují programové teze budoucí vlády, jsou stav veřejných financí a boj proti korupci, efektivita státní správy a situace v romských osadách.

Velkou část neduhů ovšem slovenská koalice plánuje řešit elektronizací (státní správy). Právě toto téma v různých podobách prochází snad všemi stranami koaličních programových tezí.

Vláda proklamuje, že bude usilovat o elektronizaci styku mezi občanem a státem. (Mj. by státní úřad nesměl po občanovi žádat informaci, kterou už od něj dostal úřad jiný.) Chce zavést povinnost úřadů přijímat platební karty a při té příležitosti zrušit kolky. Ráda by v budoucnu elektronicky nahrávala průběh všech soudních jednání. Má v úmyslu připravit už pro rok 2014 volby přes internet. A nakonec plánuje i zřízení elektronické zdravotní karty pro slovenské pojištěnce, resp. pacienty. V boji proti korupci by zase mělo pomoci zveřejnění všech smluv, jejichž smluvní stranou je stát, a nabídek z výběrových řízení na internetu, a to i zpětně.

Zdravotnictví a důchodové a sociální systémy čekají podobné změny jako v České republice. Mělo by dojít na vstup nových pojišťoven na slovenský trh, přičemž jim chce vláda vrátit možnost vytvářet zisk. Koalice plánuje znovu zavést povinné spoření na důchod v tzv. druhém pilíři. Plánuje zavést tzv. superhrubou mzdu a společně s tím převést povinnost platit odvody sociálního a zdravotního pojištění na zaměstnance. A naopak zaměstnavatele „motivovat“ k přijímání dlouhodobě nezaměstnaných zavedením tzv. „odvodových prázdnin“.

I na Slovensku se tedy na nejvyšší úrovni o modernizaci hovoří především ve smyslu technickém. Obnovení ministerstva životního prostředí ani proklamovaná snaha „aktívne podporovať a financovať prílev (…) pedagógov svetovej kvality na Slovensko“ nic nemění na tom, že modernizace strukturální bude do našich krajů muset přijít odkudsi zvenčí.