Umělcům týmové výstavy, připravené ve spolupráci s galerií c2c, se podařilo proniknout do trvale hájené zóny, kde tzv. „galerie“ nabízejí turistům absolutně zbytečné předměty a zdobné superkýče.

Skutečné umění tu může někoho příjemně překvapit už tím, že je vytvořené různorodými přístupy a médii, stojí na vizuálním nápadu a má většinou hlavu i patu.

Řada tvůrců mladšího i středního věku tu prostřednictvím fotografií, instalací, videa i videoinstalace a performance ukazuje, co pro ně znamená někdejší ideál „země svobody“ a jak dnes vnímají jak mediální, tak i z vlastní zkušenosti zformovaný obraz „Ameriky“.

Z improvizované, celkem zábavné přehlídky je zřejmé, že ani nejde o hlubokou reflexi problému, záměrem je spíš vyprovokovat diváky, aby se spolu s umělci zamysleli anebo si aspoň představili, jestli se jim bude „vysněná“ svoboda líbit a jak se jim bude v konzumním ráji žít.

K přednostem výstavy patří, že vystavená díla z podstaty svých sdělení navazují na příhodné neokázalé a bezprostředně kritické formy někdejších tvůrců mezinárodního hnutí Fluxus.

Divák se dobře pobaví u videa Internacionál (2009) s proslulou věžičkou stalinské architektury na dejvickém hotelu, které vytvořil Vasil Artamonov (s Petrem Krátkým a Tomášem Uhnákem) jako ironickou poctu i repliku Warholova filmu s osmihodinovým statickým záběrem na nasvícený Empire State Building v N.Y.

Boduje zde i černý humor autorů Groupe Guma Guar v trojici prací z roku 2010, Domestic Protest (se symbolem vlajky Unie na ohořelé chňapce), instalace Polishing the Bible (+ kartáč & černý krém na boty), zatímco vyplněné dotazníky práce The Amways chlapsky komentují image úspěšného muže a jeho „nový prozářený vzhled“, jenž některé ženy apetují slovy: toho bych chtěla mít doma — vycpaného v koupelně.

K promyšleným pracím patří poslední videopráce Jana Jakuba Kotíka, The Hills Are Alive (With the Sound of Music, 2007), která tematizuje zneužití moci ve vojenské strategii výslechů, anebo kritický komentář protiteroristického zákona Patriot Act (v rámci bezpečnostních opatření po 11. září), jenž vytvořil Radim Labuda během rezidenčního pobytu v N.Y. na videu s názvem If You See Something (2009).

Za slabinu výstavy lze považovat nedomyšlenou, zato výpravnou, po česku morbidní a myšlenkově rozbředlou instalaci skupiny Pode Bal: tj. klece, v níž leží na slámě figurína mrtvého Beuyse s nebohou vycpanou liškou.

Instalace evidentně odkazuje na známou performanci v newyorské galerii René Block (1974), kde Joseph Beuys strávil týden v kleci s živým kojotem, a od níž je odvozen i zvučný titul této výstavy.

Autoři zmíněné instalace z nadšené odezvy diváků nejspíš zjistili, že se jim povedl jen laciný vtip a že přitom uvízli v pasti proklamované „mnohoznačnosti“, slepé koleje současného umění. Mínili řešit myšlenkové zázemí Beuysovy charismatické i kontroverzní osobnosti ve stylu pět jednou ranou, jejich chabá reflexe vlastní představy o Americe však netrefila ani komára.

I like America and America likes me. Vystavují Vasil Artamonov, Daniela Baráčková, Radeq Brousil, Kateřina Fojtíková, Groupe Guma Gust, Jan Jakub Kotík, Petr Krátký, Radim Labuda, Pode Bal, Tomáš Uhnák, Richard Wiesner, Martin Zet, kurátorka Zuzana Štefková. NAPA Gallery, Prokopská 8, Praha 1, Malá Strana, otevřeno denně 14—22 hodin. Výstava potrvá do 31. července 2010.