Čtrnáctého července jsme mohli oslavit výročí pádu Bastily. Před dvěma stoletími stála Francie na pokraji finanční katastrofy. Zatím co hladovějící lid neměl ani na suchý chleba, přitroublá rakouská šlechtična v roli francouzské královny se naivně ptala, proč tedy nejedí koláče. Když se střední třída dožadovala, aby daně platila také šlechta, král se jim vysmál. Tahle hloupost je oba stála krk.

Letos oslavy Bastily nebyly nic moc. Ve Francii se smutnilo, protože tradičně ostře sledovanou etapu Tour de France vyhrál po heroickém úniku šestičlenné skupiny Portugalec Paulinho a první Francouz skončil až na čtvrtém místě... Nás tohle symbolické vítězství moc nezajímá. Ale možná by mělo. Náš stát má zatím k finančnímu krachu hodně daleko, i když se tu podařilo tuhle poplašnou fámu úspěšně rozšířit.

Nová vláda jako by si v otázce dluhu dala závazek: dohnat a předehnat. Koaliční smlouva si vytkla za cíl omezit co nejvíce státní příjmy. Především v oblasti dalšího zvyšování daňové degrese ve prospěch nejbohatších, ale také snižováním příspěvků na důchody a jejich převodem do bank a v nemenší míře i pokračujícími výdaji na předražené státní zakázky. Snižování výdajů pak bude zaměřeno především na ty nejpotřebnější, a to pod pokryteckou zástěrkou „zneužívání“.

Ale jsme v Čechách a tady se nikdy nic nejí tak horké, jak se to uvaří. Vláda evidentně nikam nespěchá. Hradní pán je sice při jmenování přemlouval, aby taky trochu pracovali a ne si hned brali dovolenou. Ale kdo by ho bral vážně? Mnozí z politických „dinosaurů“ si ještě vzpomenou, jak právě on, i v době, kdy českou ekonomiku dovedl na pokraj katastrofy, statečně pobíhal po kurtech ve snaze něco trefit a pravidelně se smýkal po modré na Hromovce ve Špindlu. A tehdy jsem si říkal, že je to lepší, než když něco komplikuje ve Strakovce.

Franklin Delano Roosevelt si při nástupu do funkce řekl o sto dnů, během nichž chtěl připravit zásadní změny. Nečasova vláda nikam nespěchá. Volby vyhráli, firmy předali příbuzným, aby měli dost prostoru pro shánění kšeftů, a když to tak pěkně zařídili, vyrazí si na dovolenou. Ministr dopravy Bárta si vzal místopředsedkyni parlamentu Klasnovou — oddával je farář, poslední známka křesťanství v Čechách.

No a pak si vyrazili na dovolenou do Itálie. Nevíme, jestli se tam Bárta jel za svým předchůdcem Alešem Řebíčkem informovat, jak se to dělá, aby si člověk co nejlépe dokázal nahrabat pro vlastní firmu. A může nám to být jedno. Jestli mu Řebíček neporadí, najde si Bárta někoho jiného.

Mnoho novinářů i přes svou nepokrytou lásku k pravici přeci jen vyjádřilo podiv nad Bártovou neodpovědností. Jen Martin Fendrych se tomu směje. Každý přece potřebuje dovolenou. „I Nečas,“ říká Fendrych. A ten ví, o čem mluví. Koneckonců podle jeho knihy se na ministerstvu nikdo nepředře, a jestli si jede Bárta někam debužírovat za své, je to lepší, než jak popisuje Fendrych, aby takovéhle trachtace byly za státní.

Nemám nic proti dovolené, naopak. Souhlasím s Fendrychem! Jen nevím, jak se na tuto naši chvályhodnou snahu bude tvářit partička podnikatelů kolem Frolíka, kteří si platí politiky za to, aby pletli na zaměstnance bič a ne aby jim rozvolňovali mravy. Představa, že první, co zaměstnanec udělá po nástupu do zaměstnání, bude čerpání dovolené, by je asi nenadchla. Tohle musíme s Martinem ještě promyslet. Ale nejlépe je prostě říci s klasiky, co je povoleno bohovi, není povoleno volovi — a basta.

Já si ale říkám, stejně jako tehdy u premiéra Klause. Díky Bohu za každou korunu, kterou ušetříme tím, že ministři současné vlády nebudou v úřadu…

No a tak zatím co naše vláda se nás pokouší dostat do situace před pádem Bastily, anarchisté se podle policie už chystají na to, co následovalo. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu vidí nebezpečí nárůstu levicového extremismu, v jehož sféře zájmu je především: „boj proti rasismu a xenofóbii, fašismu, boj za lidská práva, práva homosexuálů a ostatních menšin, ochrana zvířat a ekologické aktivity. Mezi tyto aktivity patří účast na akcích jako Qeer Parade, Protestfest, spoluúčast na protestakcích proti umístění protiraketové základny USA v Brdech (iniciativa NE základnám) anebo účast na pietních akcích svých zemřelých členů a dalších akcích pořádaných jinými hnutími z levicového spektra.“ No prostě klasické teroristické aktivity.

Potěšující je, že se policie ve zprávě přihlásila k pacifismu, protože tvrdě kritizuje anarchisty, že ho odmítají: „Odsuzují pacifismus, který je dle jejich názoru špatná a neefektivní taktika, která nikdy neměla žádné výsledky.“ Potěšilo mě, že mohu s policií souhlasit a odmítnout tento blud — pacifismus a nenásilí je skutečně jediným řešením a prevencí konfliktů. Rozhodně jsem ale proti tomu, aby ÚOOZ teď sledovalo, odposlouchávalo či dokonce zavíralo lidi, kteří se proti pacifismu vymezují, ať už jde o Sašu Vondru, nebo Václava Havla. Nárok na vlastní názor má každý.

Já jsem se tedy stal pro svůj pacifismus zřejmě miláčkem policie, ministr s místopředsedkyní se pěkně vyrekreují, občané to zaplatí a vše bude při starém. Ale léto je pěkné, tak si ho užívejme. A pak uvidíme, jak nám vychladne horký eintopf, který pro nás vláda uvařila.