Velká část místních na dobu trvání festivalu z města prchá, a to co možná nejdál od všeho toho humbuku. „Dříve byl festival pro obyvatele Karlových Varů společenskou událostí. Karlovarští si ho vážili a chodili na všechna vystoupení, kdežto teď jezdí většina z nich ten týden na chaty a dovolené. Naopak se sem sjíždí mládež z celé republiky,“ citovalo sobotní Právo zasloužilého promítače Josefa Janáta, který se podílel na posledních patnácti ročnících festivalu.

Ti, kteří nemohou utéct, se zavřou doma a na denní světlo vycházejí pouze za účelem nákupu potravin a jedné obligátní návštěvy centra — to aby se utvrdili, že něco takového opravdu nemají zapotřebí.

Město se všemi jeho obchody, hotely, restauracemi a autobusy ale musí někdo udržovat v chodu. Poměrně velká část místních je proto na jednu stranu vystavena všem komplikacím, které z festivalového reje vyplývají, na druhou stranu nemá kvůli svým povinnostem šanci si festival nijak užít. Důležitě se tvářící lidi s oranžovou kšandou kolem krku by proto z jejich hlediska mohli mít stejně dobře také zelená tykadla a jejich nedbale zaparkované kabriolety by mohly být létající talíře. Normální lidi totiž podle nich na festival nejezdí. Ti, co přijedou, pak nejsou z běžného (karlovarského) světa.

Dělí se do zhruba tří kategorií: arogantní frajeři, VIP socky a baťůžkáři.

Obyvatelé spacáků

Baťůžkáři jsou na nejnižším stupni festivalového potravního řetězce. Bydlí nejen na starém atletickém stadiónu poblíž nové „losovačkové“ haly, ale i na chodníku v zadních uličkách centra nebo na břehu řeky Teplé mezi hotely Pupp a Richmond. Letošní hřejivé počasí sice nevyžadovalo mít s sebou jindy nezbytný spacák, svými ležícími a spícími těly nicméně baťůžkáři opět demonstrovali, že jsou sice nezbytnou duší festivalu, ale město na ně jaksi není stavěné. O ubytování je totiž ve Varech nouze, navzdory tomu, že na chudé festivalové spáče svrchu z okolních kopců shlížejí prázdné novostavby s neprodejnými luxusními byty. Hotely v centru opravdu nejsou pro každého, a nic jiného tu prakticky není. Nadšenců, kteří jsou kvůli filmům ochotni podstoupit nepohodlí, je místním obvykle líto (pokud na ně neshlížejí svrchu stejně jako ony neprodejné novostavby), ale jediné, co s tím mohou udělat, je pokrčit rameny.