Vystavená díla Jörga Schlicka, Petera Weibela, Franze Westa a Heimo Zoberniga připomínají příznivou kulturní situaci přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy se jako první akvizice ze Západu dostala do českých sbírek.

Koncem osmdesátých let začaly vytvářet osobnosti nové generace umělců, architektů, kurátorů a sběratelů z české i rakouské výtvarné scény důležitou síť oboustranných osobních kontaktů.

Po pádu železné opony pak vděčíme za první konexe, které českým tvůrcům otevíraly dveře do Evropy, předním rakouským umělcům, včetně autorů této výstavy, a řadě představitelů rakouských kulturních institucí.

Za všechny jmenujme alespoň Petera Pakesche, Dietera Bognera a Lóránda Hegyiho aj. nebo umělce a kurátory z Fóra Stadtpark v Grazu, kteří založili v Praze výstavní pobočku v bytě v Krakovské ulici 3, kde byla vystavena také instalace Petera Weibela — Pevnost Evropa (1994).

Do prostoru v klášteře sv. Anežky tehdy rovněž vytvořili své instalace nebo objekty významní umělci jako Heimo Zobernig, Michelangelo Pistoletto, Hubert Kiecol aj.

Do otevření Sbírky moderního umění NG ve Veletržním paláci se pak v Národní galerii v Praze i v Galerii hl. města Prahy uskutečnily významné výstavy rakouských tvůrců, ale i kolektivní přehlídky s uměním nových médií, např. Trigon, které spontánní kulturní výměnu mezi rakouskou a českou výtvarnou scénou zhodnotily v rámci pravidelné spolupráce mezi Vídní, Grazem a Prahou.

Připomeňme však, že v oněch „zlatých devadesátých“ vedli významné instituce tvůrčí odborníci, kteří si svou profesní autoritu vydobyli odbornou prací i aktivním vytvářením kulturních mostů do Evropy a do zahraničí.

Ministerstvu kultury tehdy nevládli úředníci z řad zasloužilých činitelů politických stran, delegovaní nejspíš podle posledních volebních úspěchů, ale nacházely zde podporu kvalitní projekty uznávaných odborníků v osobnostech ministrů, kteří se po celý život angažovali ve sféře umění a kulturních vztahů.

Není náhodou, že zmíněné aktivity založily dlouholeté neformální vztahy, které dodnes pokračují výstavními aktivitami s Neue Galerie, ZKM Karlsruhe, řadou soukromých galerií a nově založených mezinárodních iniciativ, jichž se zúčastňují zvláště současní čeští umělci střední a mladé generace.

Stručná výstavka v RKF názorně ukazuje, že autentické a kritické umění se ze své povahy nikdy nestane estetickou atrapou, ani nástrojem oficiální reprezentace. Jeho poselství je dnes srozumitelné a snad i naléhavější.

Vedle Zobernigova sítotisku Real (1994), výrazné sochy a instalace s pískovým reliéfem, jenž připomíná záznam bitevní strategie, od Franze Westa, ale i dílů osudové znakové malby Jörga Schlicka s názvem Nikdo nepomůže nikomu (1996), vynikne na čelní stěně instalace s vlajkami a kufry: Pevnost Evropa (1994).

Její tvůrce Peter Weibel připojil ke své práci rekapitulaci 20. století: 1. světová válka — 9 milionů mrtvých; 2. svět. válka — 55 milionů mrtvých; místní i mezinárodní konflikty po 1945 — 56 milionů mrtvých.

A text své zdrcující zprávy: „Evropa je maska... byrokratická a ekonomická představa... umírá v Sarajevu a v Temelínu... Genocida je evropský program... kolonialismus vyvážela a teď ho dováží zpět... ve východní Evropě je Evropa něco jiného než v Evropě západní. Dvě různé Evropy tvoří plastický obraz... ten ukazuje hloubkovou strukturu Evropy: Loupež.“

Není co dodat. Snad jen slova Jana Pavla II. o propasti holocaustu v dějinách Evropy, která pronesl při své první návštěvě Rakouska (1988), kdy se nejprve setkal s představiteli židovské církve v táboře Dachau.

Jörg Schlick, Peter Weibel, Franz West a Heimo Zobernig. Kurátor Jiří Ševčík, Rakouské kulturní fórum v Praze. Výstava potrvá do 27. srpna 2010.