Jiří Přibáň měsíc před volbami psal v Právu o hrozbě „definitivní privatizace politiky“. Přejděme, jak tento proces probíhal, přejděme předvolební kampaň.

Parlamentní volby jsou svým způsobem pokračováním krajských voleb 2008. Ty smetly stávající hejtmany a vložily do klína ČSSD absolutní vítězství. Mimořádný výsledek byl znamením, že proběhlo více než utkání mezi stranami. Vyvřela hluboká nechuť k české politice vůbec. Za necelé dva roky jen zintenzivněla. Tentokráte dopadla na ČSSD.

Vítězná pravice se ujala otěží bez prodlení. Odchod Langera a Béma byl čin. Stejně tak avizované omezení privilegií politiků, souhlas s lobbistickým zákonem, s obecným referendem. Nakonec do měsíce máme dohodu o nové vládě. Kníže hlásá: „Konečně je možné dát se do reforem!“

Ovšem reformy, náprava zlořádů, začít vskutku jinak, to vyžaduje na rozdíl od pouhého převrácení věcí, kromě dostatečné většiny poslanců a rozhodných ministrů zejména součinnost veřejnosti. V parlamentním režimu diskusi vlády s opozicí, argument proti argumentu, nikoliv násilí, ani v podobě lži, demagogie, manipulace.