Po výprasku, který dvě největší české politické strany obdržely v květnových volbách, nejedno oko zvědavě zamžikalo: Jakpak se nám asi promění? Obě partaje si potřebu sebereflexe a interních reforem uvědomily. Podle tuzemských médií má náskok ODS. Je tomu ale skutečně tak?

Sociální demokracii již v den voleb opustil předseda. Jiří Paroubek oficiálně přijal odpovědnost za nečekaně nízký volební zisk a nečekaně těsné vítězství. Přesto dodnes nepřiznává jedinou osobní chybu a vinu přičítá kdekomu okolo. Neměnil by nic ani na dosavadní strategii a komunikaci ČSSD.

Bohuslav Sobotka i další uchazeč o předsednické křeslo, Michal Hašek, to naštěstí vidí jinak. Proti koaliční sto osmnáctce si opozice hned tak něco nevydupe. Mnohem efektivnější bude trpělivé a nearogantní představování levicových alternativ vůči chystaným vládním návrhům. ČSSD hodlá dotáhnout do konce projekt modernizace a hledat cestu k zanedbávaným cílovým skupinám — vysokoškolákům, mladým, environmentalistům, kulturním aktivistům apod.

Jiří Paroubek je také jedním z posledních, kdo zavírají oči nad velrybářskými praktikami v ústecké sociální demokracii. Partajní špičky tam ale plánují vydatnou inventuru. Své kanceláře v Lidovém domě opustili Jaroslav Tvrdík a Petr Dimun.

Mnozí se domáhali „rychlého průvanu“ — v podobě předčasného zářijového sjezdu ČSSD. Na něm by se však podařilo leda zvolit nového šéfa, aniž by ale členská základna měla příležitost si řádně proklepnout jeho názory a představy. Natož aby se vedla zasvěcená diskuse na programová témata. A jelikož pes levicového konzervativismu je zakopán zejména na nejnižší stranické úrovni, jsou měsíce zbývající do března 2011 vhodnou příležitostí k pokropení celé ČSSD živou vodou.