Po volbách do Poslanecké sněmovny se roztrhl pytel s hodnoceními a kritikou. Je to vše stejně duchaplné jako bezradné. Dobře míněných rad a proklamací je řada, ale použitelné to zrovna není, a tak je zde riziko, že vše zapadne do obvyklého marasmu a takové té beztvaré změti článků, esejů, polemik a duchaplných fejetonů, jež obalují realitu všedního dne a zkušenému pozorovateli spolehlivě signalizují neměnnost poměrů, případně jejich další pokles do ještě hlubšího bahna.

Jenže ono je to vše jinak. A je to jednodušší, nežli by se zdálo. Dnes si při zpětném pohledu říkám, že bylo docela zbytečné trávit v uplynulých letech dost času shromažďováním informací o tom, jak v dějinách vypadala různá hnutí odporu, jak byly zvládány krize společenských pořádků, jak jednají v krizových situacích postižené sociální skupiny a snažit se z toho získat základní opakující se rysy, snad i některé zákonitosti chování společenského živočicha jménem člověk. Nicméně protože společenské vědy, založené dosud převážně na pouhé „dojmologii", v této oblasti nebyly schopny poskytnout prakticky vůbec nic, nezbylo nežli se tím zabývat. Výsledek těchto poznatků a navazujících aktualizačních úvah následuje.

Z názorů v Deníku Referendum byl opravdu zajímavý stručný Špidlův náčrt toho, co lze od „Bakalovy koalice" očekávat (31. 5. 2010). Ve zkratce a určitosti je tu shrnuto, co vše bude ve hře. Tedy víme, proti komu a proti čemu budeme stát. To je důležité.

Je možno předpokládat, že pod ranami neoliberálních „reforem" se lidé postupně začnou zbavovat netečnosti a stereotypů pěstovaných bulvárem, včetně toho politického, tedy od rozpoložení, jež je odvádělo od jejich základních, reálných materiálních zájmů, a že se s těmito zájmy začnou postupně více ztotožňovat. Bude se dozajista zvyšovat všeobecná nespokojenost s vládními změnami. Zprvu budou pravděpodobně propukat dílčí konflikty, jejich četnost by se s časem mohla zvyšovat až k celkové krizi, jež bude mít politický výraz. Po řadě podstatných dílčích konfliktů může všeobecná krize začít velmi nevinně, nevýrazně jako lokální a zcela dílčí událost, na kterou však naváže spontánní reakce opravdu širokých skupin populace. Tohle se těžko předvídá.

Opozice na vrcholové politické úrovni je nyní odsouzena k bezvýznamnosti. Politické strany ostatně nejsou z mnoha opakovaně ověřených důvodů dobrým nástrojem opravdu důsledné obrany existujících zbytků sociálního státu a ani dobrým prostředkem k případné změně, nebo nápravě poměrů. Spontánně se vyvinuly jako politický výraz reálně kapitalistických pořádků a k jejich udržení.

Tedy zbývá občanská společnost, jež je nyní na tahu. Do politického establishmentu bude nutno udeřit zvnějšku a zezdola. Co tedy konkrétně dělat? Začít se horizontálně propojovat za pomoci již existujících i nově vznikajících občanských struktur — ať již formalizovaných, nebo neformálních. Toto propojování už spontánně začalo. Kolem Ilony Švihlíkové se vytváří síť neziskových subjektů a — pokud vím, tak něco velice podobného vzniká i v prostředí vysokoškolských pedagogů (Tereza Stöckelová, Ondřej Slačálek). Naše neformální Iniciativa za společenskou změnu existuje již skoro půldruhého roku a byla zakládána s vědomím pravděpodobnosti vývoje, který povede ke krizi. Máme poměrně širokou síť propojení po republice. Je tedy zřejmé, že se začíná aktivnější či akceschopnější část veřejnosti propojovat. Jde o struktury horizontální, síťového charakteru. To je prvý podstatný krok. Není k němu zapotřebí nijak rozsáhle pilovat programy a ideje. Stačí vědomí budoucích rizik a pochopení nutnosti společné obrany. Stačí společný průnik aktivit a sdílení víceméně společného vnímání situace.

To je prvá, přípravná úroveň. Na ni zcela přirozeně navazuje spontánní propojování jednotlivých takto vznikajících skupin, iniciativ a sítí. Opět stačí pár společně sdílených pravidel: transparentnosti, vzájemné rovnosti, fair play. Pozor: snahy za každou cenu ty druhé zastřešovat a reprezentovat vedou zpravidla ke sporům a zbytečnému oslabování či rozkolu. Je zapotřebí fungující vzájemné solidarity a vzájemné podpory akcí a aktivit, aby i dílčí akce dostala širší podporu a rozměr. Něco na způsob mušketýrského: všichni za jednoho, jeden za všechny! Takové propojení, bude-li funkční a dostatečně široké, si samo bude vynucovat, aby se reprezentanti jednotlivých struktur občas sešli a domluvili vzájemnou koordinaci, praktickou podporu svých aktivit.

Tady je zárodek jakéhosi neformálního koordinačního shromáždění, jakési společné reprezentace. Jak daleko se tato tendence projeví, nevíme. Důležité je, aby se toto ponechalo na vývoji reálného fungování oněch struktur, protože vývoj sám ukáže, co si vyžádá a jak bude společná aktivita muset být organizována. Je nutno varovat před pokušeními centralismu všeho druhu a před iluzí, že vývoj lze jaksi nadekretovat, protože (samozřejmě) právě my jsme ti nejchytřejší a ve všem máme jasno — na rozdíl od všech ostatních! Nikoli, ono to bude vyžadovat dost velkou dávku tolerance a snah především o akční propojení.

Bude nezbytné postupně si prodiskutovávat společný okruh klíčových, stěžejních cílů a požadavků, za kterými budou propojené občanské struktury stát. Rozhodně by se měly emancipovat od vlivu politických stran, jež budou v pokušení takové aktivity využívat pro sebe — zejména strany opoziční. Ovšem jejich chvályhodné snahy zpravidla končívají dosažením podílu na moci. Pak ztratí o občanské struktury zájem a velmi rychle zradí a prodají jejich požadavky i cíle. Mít podíl na vrcholové politické moci je tak svůdné! A tak korumpující! Vládní partaje zase budou dost možná působit k rozkladu občanských struktur, k jejich zahnání do bezvýznamna.

Vzniklé občanské struktury by měly aktivně vyhledávat ohniska střetů, vyhledávat společenské konflikty a seznamovat se s potenciálními vůdčími osobnostmi. A to zejména v problémových regionech ČR! Aktivně mapovat sociální terén, sledovat občanské aktivity a mít o nich přehled, s blízkými navazovat kontakt. Pokud dojde k lokálnímu střetu, poskytovat jim podporu, organizační pomoc, zprostředkovat styky i základní know-how a nezávislé šíření pravdivých informací a snažit se, aby se místní iniciativy vyvarovaly chyb z nezkušenosti. Ve sféře občanské společnosti je řada lidí s letitými zkušenostmi v oblasti organizace struktur, kampaní, vyjednávání a protestních akcí. Toho musí být využíváno.

Ve chvíli vypuknutí nějaké širší protestní aktivity, petiční akce, stávky či stávkové pohotovosti, vzniku otevřeného střetu (včetně demonstrací, fyzických střetů ve veřejném prostoru apod.), protestních nebo stávkových okupačních akcí je nutno být u toho, mapovat vývoj a nabídnout své zkušenosti a dovednosti v organizaci aktivit, navazování kontaktů, taktiky vyjednávání a veřejného působení. Vždy se snažit dělat fungující servis — nikoli aktivitu zastřešovat, ovládat. Rozhodovat musí vždy autentičtí vůdci akce, my jim můžeme radit a pomáhat! Nejsme bolševici, nechceme ovládnout občanské aktivity ve svůj prospěch! Chceme, aby občanské aktivity vítězily!

V situaci, kdy se budou ohniska konfliktů či jen ohniska protestních aktivit šířit, bude jich víc vedle sebe, je nutno je navzájem propojovat, aby o sobě věděla, aby rozuměla navzájem svým cílům, aby se vůdčí osobnosti navzájem poznaly, byly schopny se scházet a od výměny informací bylo postupně možno přecházet k vzájemnému spojenectví, koordinaci a solidární vzájemné pomoci a odtud ke vzniku společného dorozumívacího, informačního, koordinačního a vyjednávacího orgánu, který bude probojovávat společně dohodnuté požadavky vůči establishmentu — tedy vůči politické sféře a státní správě.

Pokud dojde k celkové společenské krizi, je nutno pokusit se lidové nasrání zkanalizovat místo do rozbíjení oken, zapalování aut a srážek s policií do podpory zásadních systémových požadavků. Nejde jen o shození nepřijatelné vlády. Nejde jen o rozehnání pravicové chásky, jež se přisála na tělo společnosti. Bez vybojování dalších hlubších změn může být budoucí kabinet jen o málo odlišný, a vše pojede podobně! Bude nezbytné občanských sítí a dalších struktur občanské společnosti využít k podchycení široké nespokojenosti a aktivity, tedy k vytvoření širokého hnutí zdola právě na podporu systémových změn. Dorozumívací, informační a koordinační orgán tohoto hnutí by měl být vyjednávacím týmem pro prosazení těch požadavků. Naše role by měla být v jednoznačné podpoře těchto aktivit.

Do politického establishmentu je opravdu nutno energicky udeřit zvnějšku a zezdola. Dokud se toto nepodaří, nehneme se dál a to nyní aktuálně hrozící svinstvo bude ustavičně hrozit další recidivou!