Politické jaro pokračuje o víkendu v Evropě sobotními volbami na Slovensku a nedělními v Belgii. Nás zcela jistě více zajímají volby slovenské. Vždyť jim mnohem více rozumíme, i když dnes nám již všelijaké souvislosti a nuance unikají.

Na Slovensko jsme se dívali od počátku rozdělení jako na souseda, který je ještě nedospělý. Mečiarova politika nám dávala zapravdu. Slovensko nebylo přizváno ani ke členství v NATO, ani do tzv. Lucemburské skupiny, v níž se ocitla první šestice kandidátů hodlajících vstoupit do Evropské unie. Časem se však obě země ocitly na přibližně stejné „postkomunistické“ úrovni a obě země jsou členy EU i NATO. Rozhodně už bychom neměli nad Slováky ohrnovat nos, jak s oblibou činili mnozí pravicoví politici a novináři počátku a poloviny 90. let. Člověk se někdy až zastydí, nedávno mi Václav Burian připomínal příměr Ondřeje Neffa. Česká republika prý byla mercedes, který za sebou táhne rozvrzaný přívěs.