Občas si dopřeji luxus pošetilosti. Netankuji benzín u firmy spojené s porušováním lidských práv ve třetím světě, nenakupuji v řetězci, který pro své monstrózní prodejny s chutí kácí obecní zeleň. Třebas je to hloupé, možná i nespravedlivé. Ale proč bych si soukromě nezatrucoval, když můžu?

Asi také zvážím s kým cestovat mezi Prahou a Brnem, Prahou a Plzní, Prahou a Libercem…

Když o společnosti Student Agency kdysi psal v Literárních novinách Petr Šafařík jako o — parafrázuji — McDonaldu na kolečkách, bouřil jsem se. Jsou přece rychlí, levní, pohodlní. Dají mi na palubě autobusu zdarma kafe a noviny, do uší pustí muziku, oku nabídnou film. Cesta uteče raz dva. Bránit se tomu je intelektuální pozérství.

Dokonce ani záměr majitele firmy Radima Jančura protestovat proti sociálně demokratickým hejtmanům, kteří jej nepustili na regionální koleje, mi nepřipadá nemístný. Kdo má větší kus pravdy, netuším. Líbí se mi však, pokud někdo vede politickou antikampaň veřejně, neanonymně. Pan Jančura do ní chce nejprve vrazit čtyři miliony, později ale možná i desítky milionů. Nešť. Každý má právo sám rozhodnout, jak se přivést na mizinu.

Skutečný důvod mého povytaženého obočí tkví v odpovědích Radima Jančury na docela chytré otázky Daniela Kaisera v sobotních Lidových novinách.

Jančura prý má pro stížnost u Evropské komise spoustu podkladů od samotných hejtmanů. „Oni byli tak neopatrní a tak hloupí, že naplácali strašně moc důkazů, strašně moc.“ Otázka: „Například?“ Odpověď: „Už to, jak se vyjádřil pan Martínek, že Jančura je pohádkář a lhář, už to je znamení, že Martínek upřednostňuje jiného soutěžitele, což zakazují i české zákony.“ Vyhrál-li by Jančura případnou arbitráž, co získá, zdaní, vydělí desíti miliony a „každý z občanů bude mít právo si pro svůj díl přijít.“ I Viktor Kožený musí uronit slzu…

Otázka: „Je pravda, že vás lidé z TOP 09 kontaktovali, abyste je skrytě sponzoroval?“ Odpověď: „Mě o finance nebo o reklamu na autobusech požádalo daleko víc stran. Všechny jsem odmítl.“ Otázka: „A chtěli po vás skryté peníze lidé z TOP 09?“ Odpověď: (delší odmlka) „Není to pravda.“

Pan Jančura dostává od jiných podnikatelů tipy, jak se zneužívají evropské peníze. „Totální válka znamená, že začnu otevírat téma zneužívání peněz z Evropské unie.“ Otázka: „A pokud po vás vláda nepůjde, necháte ty podněty ležet?“ Odpověď: „Takhle — každá koruna, která přijde z Evropské unie, je dobrá. I když skončí v kapse, ve které skončit neměla. Ten člověk ji tu zase utratí. Tedy pokud si zrovna nekupuje dům v Toskánsku.“ Otázka: „Co to je za logiku?“ Odpověď: „Proboha, já neschvaluji, aby se kradly peníze z Unie, ale je to pořád menší zlo, než když se rozkrádají peníze, které jsme si tu my sami vybrali z daní.“

A jsme doma. Logika dokládající, jak přetrvává uvažování z dob předlistopadových. Odráží se také v chování těch podnikatelů, kteří nedělají skoro nic jiného, než že „optimalizují“ své daně.

Majitele Student Agency jsem měl vždy za nápaditého, úctyhodného podnikatele. A držel jsem mu palce, bez ohledu na stranické preference.

V Lidových novinách ale odhalil i odvrácenou tvář. Trochu furiantskou, trochu mazanou, trochu vychytralou. V boji za věc, kterou má za správnou a nezpochybnitelnou, se nezalekne použít jakékoli zbraně.

Naznačený životní postoj by patrně podepsala řada Jančurových kolegů. Lidi jsou fajn, ale stát je na obtíž. A Unie? To jsou ti tam daleko, které lze snadno škubat. Je to jasný, všichni to vědí, ne?

O chybujících politicích se toho ví dost. Jaký je ale spoleh na soukromé hospodáře, střední vrstvu podnikatelů? Kolik z nich je naší pýchou a kolik z nich ostudou?

Slyšel jsem například od některých: Přiměřená míra korupce je užitečná. Stát je nutné umět vytěžit. Úkolem politiků je poslouchat loutkovodiče.

Stát, byrokracii, veřejnou správu je leckdy vhodné korigovat. Na zkostnatělé mechanismy, ideologii a pokřivenou optiku volených zástupců selský rozum podnikatelů mnohdy platí. Tažení Romana Jančury, v jiném aranžmá snad obdivuhodné, ale ve světle jeho slov dvakrát důvěryhodně nepůsobí.

Nejde přitom o sociální demokracii. Kritika jejího vedení formulovaná ve světě internetu třeba Václavem Hořejším či Jiřím Pehe je fundovaná a inspirativní. Výkřiky vlivného dopravce rovněž nezapadnou. Evokují ale jen představu trhovce lákajícího publikum na bezstarostnou jízdu Divokým Západem.