Dnes je tomu přesně dvacet let, co Občanské fórum oznámilo kandidaturu Václava Havla na funkci prezidenta Československa. Za devatenáct dnů poté se jím skutečně stal. Těchto devatenáct opojně krásných dní se neslo v duchu Havlova volebního hesla Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Myslím, že většina z nás tomu tenkrát věřila.

Heslo mělo velkou sílu, o čemž nejlépe svědčí fakt, že se podnes připomíná. A nenechme se mást tím, že se připomíná zpravidla pejorativně. Vývoj veřejných věcí v naší zemi v posledním dvacetiletí, jako by hnal všechnu vodu na mlýn cynikům vydávajícím se za realisty, takže je-li třeba někoho, kdo si zadá s idealismem libovolného typu, nějak zvlášť vtipně shodit, bývá označen za pravdoláskaře; a pokud některý společenský proud hovoří o nápravě věcí veřejných tak nahlas, až by se mohlo zdát, že to myslí skutečně vážně, bývá označen za Stranu pravdy a lásky. Přiřazení libovolného jedince k této straně má být stanovením diagnózy: myslí to dobře, ale je to nepraktický prosťáček, takový trouba.

Toto jsou sice třesky plesky, ale přehledná argumentace, která by výsměch cyniků pádně usadila, zatím obecně zažitá není.