Kdo sleduje zprávy ze světa, jistě postřehl, že se na Ukrajině letošní jubileum příliš neslavilo. Známé jsou rovněž oficiální důvody proč: země je v těžké hospodářské recesi, umělci a známé tváře jsou světem politiky znechuceni a všechny ostatní trápí chřipka. Přemýšlivci a ctitelé lidských svobod to dnes nemají na Ukrajině lehké. Výročí, jenž skoro nikoho nezajímá, a význam události, na jejíž odkaz většina nadává, to není zrovna kombinace, která by vybízela k věcnému a podnětnému bilancování.

Zřejmě i proto se v masmédiích objevily pouze dva úvahové proudy, pokoušející se dědictví listopadu a prosince 2004 nově a v relativním celku zhodnotit. Oba měly své zástupce i u nás. Názor, jenž sdílejí obvykle skalní příznivci revoluce, tlumočil v České televizi novinář-znalec Bohdan Kopčák: Ukrajincům se podařilo získat svobodu a zvyknout si na ni. Během uplynulých pěti let se v zemi životní úroveň i narostly tužby, a tak základní lidská práva přestala být ceněna nad jiné. Ukrajinci si nyní mohou říkat, co chtějí, pravil Kopčák, mohou si volit, psát, cestovat... nic z toho však není spojováno s vratnými politickými změnami. Proto necítí potřebu revoluci oslavovat a spíše prožívají aktuální problémy.