Rozpočet na rok 2010 se chystá v době ekonomické krize a výpadku státních příjmů. Vláda se snaží v rozpočtu najít úsporná opatření a ministr financí Eduard Janota dokonce přišel s návrhem na progresivní zdanění: vlajkovou loď reformy z roku 2008 v podobě rovné patnáctiprocentní daně by měla nahradit až třicetiprocentní daň pro příjmy nad 1,2 milionu ročně. Politické strany se k dohodě zatím neblíží: ČSSD návrh podporuje, pravice je proti. Podle ekonoma Martina Fassmanna z Českomoravské konfederace odborových svazů nás ale samotné progresivní zdanění z krize nevyvede.

Je možné odhadnout, jak bude vypadat rozpočet na příští rok?

Deficit by se měl pohybovat kolem 162 miliard — pokud se nesplní moje pesimistické odhady, že to bude ještě minimálně o deset miliard více.

Jak je možné ozdravit veřejné finance a státní rozpočet?

Je třeba přijmout opatření tam, kde vznikl problém, to jest na příjmové straně. V téhle ekonomice se totiž začal ordinovat celý balík opatření už s takzvanou Špidlovou reformou. Už od roku 2003 v ní byla opatření, která směřovala k daňové soutěži, k prudkému snižování daní, a některé daně se přímo rušily. Z této první vlaštovky započaté reformy jsem měl radost. V daňových reformách se mělo dál smysluplně pokračovat, měly se provádět audity, to se bohužel nestalo. Proto jsem k Janotově prohlášení velmi skeptický. Řešení není jen v tom, že se udělá nějaká progrese daně z přijmu fyzických osob, je třeba sáhnout do daně z příjmu právnických osob, a je také třeba vyrovnat prostředí pro jednotlivé subjekty. To znamená, že je nutné odstranit ony stovky a tisíce výjimek daně z příjmu právnických osob. Od roku 1993 nebyly pozměněny a jsou absolutně nepřehledné.

Co konkrétně tedy může nyní pomoci?

Situace je nedobrá v tom, že došlo k protnutí ekonomického poklesu s problémy v rozpočtové soustavě České republiky. Dopad je dvojí a opatření na jedné nebo na druhé straně jdou proti sobě — například aktivní opatření na straně podpory ekonomického růstu šly proti veřejným financím. Skutečným stabilizátorem veřejných financí nejsou škrty — ty nic nevyřeší, dostanou jen ekonomiku na sestupnou spirálu — ale je to ekonomický růst. Česká republika na rozdíl od ostatních evropských zemí ani nemá reálný dokument, který by se zabýval tím, jak vyvést ekonomiku z krize. Topolánkova vláda si navíc dlouhodobě krizi nechtěla připustit.

Jaké kroky si představujete?

V první řadě je třeba okamžitě zrušit všechna již schválená snížení daní a pojistného pro rok 2010. Pokud se tak nestane, od ledna 2010 dojde k dalšímu snížení daně z příjmů právnických osob o jeden procentní bod, což je mínus osm miliard korun, a ke snížení sociálního pojistného hrazeného zaměstnavateli o 0,9 procentního bodu, tedy mínus 13 miliard korun. Dále dojde ke zvýšení paušálních odpočtů od základu daně pro OSVČ u daně z příjmů fyzických osob s negativním dopadem do veřejných financí mínus 5 až 6 miliard korun. Toto opatření by ušetřilo veřejným rozpočtům okolo 26 miliard korun.

Tvrdíte, že za posledních deset let byly veřejné finance nekoncepční, v čem vidíte problém?

Jednak v daňových únicích, v nelegální práci načerno a hlavně v naší daňové soustavě. Debata o tom, jaké daně by se měly platit, je předčasná. Pro všechny daňové subjekty by měly být stejné podmínky, říkejme tomu daňová spravedlnost, kdy daňoví poplatníci jsou si rovni. Bohužel náš daňový systém je tak „zaplevelený“ a od roku 1993 takřka nedoznal změn, takže daňoví poplatníci si jsou z principu nerovní. Vláda by proto měla nastavit jakousi nulovou etapu daňové reformy. Měl by proběhnout daňový audit, který by zjistil, jestli má konkrétní daňová úleva ještě oprávnění nebo zda ještě vůbec známe důvod jejího zavedení. Na začátku devadesátých let byly extrémním způsobem zvýhodněny osoby samostatně výdělečně činné, bylo třeba podpořit podnikatelský sektor. Ale tyto daňové úlevy se stále extremizují a podnikatelský sektor už tady dávno úspěšně vznikl.