Smysl reklamy mi stále uniká. Za dob minulých, kdy se začaly objevovat nesmělé poutače, či dokonce televizní reklamy na výrobky, které neměly konkurenci, protože byly na trhu jediné, leckdy dokonce i nedostatkové, jsem měla pocit, že se jedná o tak špatné věci, že je třeba na ně upozornit, aby si je člověk chtěl koupit.

Reklamu v současné době beru občas na milost jako jakýsi „konzumní umělecký útvar“, který patří k soudobé škále performancí na kulturním poli. Její sledování však nikdy nespojuji s konkrétním výrobkem, který prezentuje. Čas od času mne dokonce trochu pobaví svým vtipem, ale rozhodně ve mně nevyvolá potřebu jít si koupit představovaný výrobek. Přetrvává ve mně dřívější pocit, že něco není v pořádku, když se musí o výrobku tolik hovořit.