Co jsme s to si z letošní předvolební kampaně zapamatovat? Kalouskovu složenku, napadeného Sobotku, klip Issové s Mádlem…? V hlavě ulpívají přestřelky, hrubé fórky, očerňování konkurence. Přitom neméně zajímavé je sledovat, co nám o sobě — ať už vědomě, nebo podvědomě — říkají samotné kandidující strany.

Paroubkova sociální demokracie překypuje sebevědomím. Desítky tiskových konferencí, stovky mítinků, tisíce tiskových zpráv. Na výrazných billboardech se ČSSD nezakecává. Její lídři jsou „Proti placení u lékaře“, „Pro 13. důchod ze zisků ČEZ“, „Pro regulaci cen energií“. V hlavním městě dodává ministr vnitra Pecina ještě úderněji: „Zlikvidujeme korupci v Praze“. Ze způsobu sdělení nikdo nemůže pochybovat, že sociální demokraté nemají jen vůli, ale i sílu splnit, co slibují. Zvolený styl si podává ruce s vybranými tématy. Stejným tónem slibovat podporu neziskové kultuře, občanskému sektoru či enviromentálním projektům dost dobře nejde. Bohužel.

TOP 09 vsadila na svět viděný očima těch, jimž prázdné kapsy nehrozí. Slogany pro vyšší střední třídu doplňuje dobře zapamatovatelným konstatováním „Víc než si myslíte“. Přesto si strana dala do vlastní branky gól grandiózních rozměrů. Rentgenový billboard s kostlivcem se známou dýmkou praví „Předseda má být transparentní“. Nejen, že se brzy vyjevilo, že prosvícená tělesná schránka nepatří Karlu Schwarzenbergovi, ale naskočila také otázka: A první místopředseda (a další) už transparentní být nemusí?

Lidoveckých billboardů je málo. Originálně působil nápad se sloganem „Dobrý den je, když…“. Straníkům ale chybělo představování programu. Cyril Svoboda jim vyhověl, plakáty vyměnil a dnes už si vzkazy KDU-ČSL pamatují jen výjimečně nadaní jedinci.

Zelení jsou rovněž ve venkovní prezentaci střídmí. Představují osobnosti, jež jim drží palce, opakují zelená klišé a kdesi jsem dokonce zaznamenal výjimečně patetický billboard, na němž Ondřej Liška říká cosi jako „Jsem pro poctivost v politice a nemůžu jinak“.

Nic z dosud zmíněného však nepřekoná kampaň ODS. Na spoustu motivů a grafických prvků jsme si u ní už zvykli. Překvapí ale její defenzíva, opatrnost, kajícnost, obzvlášť poraženecky vyznívající ve srovnání s pevnými pohledy a údernými vzkazy oranžové konkurence. A tak na modrých billboardech čteme: „Nejsme dokonalí, ale…“, „Nebojíme se změnit“, „Dejte nám šanci“. Kde je dávná Klausova „mobilisace“, úsečnost, bojovnost? Roztřesená pravice bezmála žadoní o právo na reparát. Přitom dokud s Topolánkem v čele vládla, jako osika se rozhodně netřásla. Dnes se Petr Nečas snaží vyloudit úsměv vedle nápisu „Naděje pro odpovědnou politiku“, ačkoli všichni vědí, že sám se v politických vodách pohybuje dobrých patnáct let a sotva může něčím překvapit. Slovo „naděje“ je ale pro ODS v současném stavu typické…

Soudě podle předchozích řádek, na své si v letošních sněmovních volbách mohou přijít ti, co nadšeně kráčejí za alfa-samci, soucitní podporovatelé zplihlých napravených hříšníků i milovníci okázalých gest a velkohubých sloganů. Nepředložil jsem zde ale ani analýzu volebního chování partají, ani zevrubný výzkum politického marketingu. Pouze letmý pohled na rozpoložení stran, v němž malovaly (některé) billboardy a řadily písmenka do sousloví.

Stejně se ve většině případů jedná o vyhozené peníze, které by se bezesporu šikly jinde. Vždyť i špičkové osobnosti veřejného života (vědci, byznysmeni, umělci…), leckdy označované za „elitu“, odpovídají v novinových anketách na otázku „Koho budete volit?“ s bezelstnou upřímností: „Knížete, protože je mi sympatický.“ A je to! Programy i kampaně ať se jdou vycpat! (Samotný smysl podobných anket přitom nechávám mimo. Netuším, proč by mě měl ovlivňovat někdo, jehož kompetence v oboru politické analýzy je srovnatelná s kompetencí v oboru nukleární medicíny.)

Nakonec by nejrozumnější asi bylo nenabízet ve volebních místnostech kandidátní listiny s čísly a názvy stran, ale jen souhrn pěti základních otázek, zjišťujících voličův pohled na svět. Podle odpovědí by automat k danému jedinci vybral vhodnou partaj. To by se pak mnozí domnělí estéti a vzývatelé charismatických osobností svému — racionálnímu — výběru divili!