Americký voják nemusí být monstrum

Michaela Hečková

Francouzský komiksový autor Emmanuel Guibert napsal komiksové memoáry válečného veterána Alana Copea. Jde dnes již o slavné umělecké zpracování tématu, které si stále uchovává svou sílu.

Když poznal francouzský komiksový tvůrce Emmanuel Guibert Alana Copea, bylo mu třicet let. Alanovi tou dobou už táhlo na sedmdesátku a zbývalo mu posledních pět let života, vzpomínek a reflexí příhod, které během života zažil. Guibert zaznamenal Alanův příběh s podobnou odpovědností a obdobným citem pro nenápadné vyprávění jako kdysi Art Spiegelman servíroval Mause. Možná proto byl hned několikrát nominovaný na nejprestižnější světovou komiksovou cenu: Eisner Award.

„Strávili jsme spolu spoustu hodin. Vyměnili jsme si stovky dopisů a telefonátů. Inspirovali jsme se knihami, kresbami, kazetami. Zahradničili jsme. Vařili jsme. Jezdili jsme na kole. Hráli jsme na klavír. Nakupovali. Loni mi řekl: „To, že tě zajímám, má svou důležitost.“ Měl pravdu, bylo to důležité pro nás pro oba. Pro něho, aby dobře vyprávěl, pro mě, abych mu dobře naslouchal,“ píše Emmanuel Guibert v úvodu komiksu Alanova válka.

Říká tím hodně: Alanova válka sice přibližuje válečná léta, ovšem více než o reportáž a důkladné vystižení historické skutečnosti usiluje o uchopení jednoho lidského příběhu. Guibert ke své hlavní postavě přistupuje jako k hrdinovi, nehledě na příhody a zážitky, které se mu stanou. Alanova válka je zcela prodchnuta hlubokou úctou spisovatele ke zpovídanému člověku. Nějak takto by měla vypadat dobrá biografie, lze podotknout po přečtení komiksu.

Český komiks vychází v jiné formální podobě než francouzský originál nebo anglický překlad. Je rozdělen na tři části, z nichž následující dva díly vyjdou u nakladatelství Meander ještě do konce tohoto roku. Meander se vydáním Alanovy války vrací ke své původní specializaci: frankofonnímu komiksu, který nezřídka zachycuje rodinná nebo osobní životní dramata. Guibert sice není tak slavný jako francouzská komiksová superstar David B., komiksové muzeum v Bruselu ovšem Alanova válka zaplnila už před pár lety.

Guibert se soustředí výhradně na vnitřní svět Alana Ingrama Copea. Subjektivizovanou první osobou jej nechává vyprávět o svých osudech, počínaje okamžikem, kdy Alan nastoupil na vojnu. Příběh začíná vzpomínkou na bombardování Pearl Harboru. Alan seznamuje čtenáře se svými známými, kamarády, s krutými válečnými časy roku 1943 až 1945, kdy se první díl odehrává. Alan si prochází válkou, jež jednou provždy výrazně formuje jeho charakter: spolu s každou další stránkou se mění, stává se dospělejším, smutnějším a citlivějším vypravěčem.

Guibert prý pracoval na Copeově grafických memoárech třináct let. Komiks za tu dobu posbíral hned několik ocenění a byl vydán v různých jazycích. Alanova válka je úspěšným celosvětovým grafickým románem s historizujícím a traumatizujícím tématem, jakému se neodmlouvá, chtělo by se člověku říct, kdyby album nečetl. Alanova válka nicméně nespoléhá pouze na emotivní podmanivost tématu: dotažena do výborného detailu je především vizuálně.

Kniha samotná obsahuje odkaz na video na YouTube, kde Emmanuel Guibert dává nahlédnout do tvůrčí dílny svého kreslení. Nebýt videa, jen těžko by čtenář dokázal uvěřit, že komiks vzniká skutečně malováním vodou, do které autor až po čase kápne trochu inkoustu, který už jen definitivně prokreslí a zvýrazní připravené kontury. Celý vizuální příběh tak vznikne během sekundy. Z ničeho nic se vynoří ze samotné vody.

Jemná grafická technika celkově odpovídá tónu, jakým Guibert k publiku promlouvá. Alanova válka není žádný válečný dokument ve stylu Saccových reportáží z pásma Gazy. Důležitější zde jsou drobné každodenní výjevy, křehká přátelství a malé dějiny jedince na pozadí těch velkých, světových a obecně platných. Některé stripy přímo evokují zašlé rodinné fotografie, miniaturní tajemství a vzpomínky, které si každý čtenář dokáže snadno představit.

Alanova válka nestojí na objektivní pravdě ani s ní nepadá. Není encyklopedií druhé světové války, ale komiksovou biografií s příjemnou, detailně promyšlenou dikcí a vizuální prezentací, která v dobrém slova smyslu spoluexistuje s příběhem, neruší a nikoho nepřeřvává. Emmanuel Guibert napsal a nakreslil komiks, jehož první díl přečte člověk za slabou půl hodinu až hodinu, ale který v hlavě zůstane ještě nejméně několik týdnů poté. Také proto se nelze než se zvědavostí těšit na pokračování příběhu. Druhý díl již vyšel — než se na pultech objeví i třetí, nezbývá než si předchozí sešity Alanovy války přečíst znova. To ovšem není vůbec nic nepříjemného. Právě naopak.

Emmanuel Guibert. Alanova válka I. Meander, Praha 2010.

Video, ve kterém Guibert prozrazuje svou tvůrčí metodu:

http://www.youtube.com/watch?v=zIMdBK8yr_g

    Diskuse