Šestapadesát deníků v pětačtyřiceti zemích světa se dnes odhodlalo k bezpříkladnému kroku, když promluvily jedním hlasem ve společném úvodníku. Činíme tak, protože lidstvo se ocitlo v krajním nebezpečí.

Pokud se nespojíme, abychom prosadili rozhodnou akci, změny klimatu zpustoší naši planetu, naši prosperitu i bezpečnost. Vážnost hrozby vychází najevo už po generaci. Nyní ale mluví jasnou řečí i fakta: jedenáct z posledních čtrnácti let bylo nejteplejších od počátku měření, arktický led taje a vzedmutí cen ropy i potravin v loňském roce nám dalo nahlédnout do budoucnosti, jež by nás mohla potkat. Ve vědeckých časopisech už se nediskutuje o tom, zda nese vinu člověk, ale o tom, kolik ještě máme času, abychom mohli zmírnit škody. Přesto prozatím reakce světového společenství byla jen chabá a mdlá.

Změny klimatu vyvolala naše činnost trvající po staletí, přinesou následky, které přetrvají navždy, a o našich šancích zvládnout je se rozhodne v příštích čtrnácti dnech. Obracíme se na představitele všech 192 zemí shromážděných v Kodani, aby neváhali, neupadali do disputací, neobviňovali se navzájem, ale využili příležitosti zvládnout největší selhání moderní politiky. Zde nesmí nastat zápas mezi bohatým a chudým světem. Klimatické změny dopadnou na nás na všechny a jedině my všichni je můžeme vyřešit.

Vědecké poznání je komplikované, ale fakta jsou přehledná. Svět musí přijmout kroky, aby omezil nárůst průměrné roční teploty pod dva stupně Celsia. Tento cíl lze splnit za předpokladu, že se globální emise začnou snižovat v následujících pěti až deseti letech. Zvýšení o tři až čtyři stupně Celsia — nejnižší, jež můžeme střízlivě očekávat, pakliže potrvá nečinnost — sežehne kontinenty, promění zemědělskou půdu v pouště. Až polovina druhů může vyhynout, nespočetné miliony lidí by přišly o domov, celé státy by zmizely pod mořem. Kontroverze nad e-maily britských vědců, která naznačuje, že se snažili tutlat nepříznivé výsledky měření, zkalila vodu, ale nemůže otřást s poznatky, o než se tyto předpovědi opírají.

Jen málokdo věří, že v Kodani lze ještě dospět k dokonalé smlouvě, jakýkoli pokrok k ní ostatně mohl nastat teprve s příchodem prezidenta Obamy do Bílého domu, jenž přinesl obrat po mnoha letech amerických obstrukcí. Svět ostatně stále zůstává vydán na milost americké domácí politice, neboť prezident se nemůže plně zavázat k potřebným krokům, dokud tak neučiní Kongres.

Ale politici v Kodani se mohou a musí dohodnout na základních principech poctivé a účinné dohody a — především — na jasném časovém plánu, který povede k její proměně v závaznou smlouvu. Tím datem by mělo být klimatické setkání OSN v Bonnu v příštím červnu. Řečeno slovy jednoho z vyjednavačů: „Můžeme si dovolit prodloužení, ale nemůžeme si dovolit opakování zápasu.“