Od středy do neděle uplynulého týdne se konal v Mnichově 2. ekumenický Kirchentag. Německé slovo der Kirchentag se dá přeložit jako církevní sněm nebo sjezd, ale je to spíš festival či veletrh, v každém případě celosvětově ojedinělý fenomén, který vznikl na půdě evangelické církve v poválečném Německu. Evangelická setkání tohoto druhu se konají každé dva roky a vloni už to bylo po třicáté druhé (v Brémách). Katolická tradice je v tomto ohledu mladší a skromnější a první společný ekumenický Kirchentag byl v roce 2003 v Berlíně.

Jak takové setkání vypadá? Počet účastníků obvykle přesahuje sto tisíc, letos se mluví až o sto čtyřiceti tisících lidí, kteří do Mnichova přijeli ze všech koutů Německa i ze vzdáleného a blízkého zahraničí. Skupina návštěvníků z České republiky, organizovaná Ekumenickou radou církví, čítala letos sto třicet účastníků.

Během necelých pěti dnů se na desítkách míst konalo tři tisíce diskusí, bohoslužeb, koncertů a dalších akcí, při kterých vystoupilo několik tisíc osobností. Stručný program akcí měl letos sedm set dvacet stran a v zásadě se zkušeným pořadatelům s pomocí šesti tisíc dobrovolníků podařilo vyhnout se závažnějším organizačním problémům. Vedle olympijského centra bylo hlavním místem setkávání obří městské výstaviště, kde na stáncích „trhu možností“ informovaly na tisíci stáncích o své činnosti organizace církevní, humanitární, lidskoprávní i politické. Přestože nabídka byla skutečně bohatá a akce probíhaly paralelně, stávalo se, že i sály pro několik tisíc účastníků bylo nutno uzavřít, protože se všichni zájemci o panelovou diskusi s prominentními řečníky dovnitř nevešli.