Opisování cizího díla proslavilo německou autorku
Jakub VaníčekPřípad úspěšného plagiátu v Německu otevřel diskusi o úloze a selhání literární kritiky. Autorka podvrhu se přesto literárně zavedla.
Literárním životem v Německu nedávno zahýbala kauza částečně opsaného románu úspěšné umělkyně Heleny Hegemannové. Německá literární kritika se s problémem nedokázala adekvátně vypořádat a dílo bylo dokonce nominováno na Cenu Lipského knižního veletrhu. A to i přesto, že Hegemannová prokazatelně kopírovala celé pasáže z románu berlínského bloggera vystupujícího pod jménem Airen.
Helena Hegemonová je považována za „zázračné dítě“ německé umělecké obce. V patnácti letech napsala divadelní hru Ariel 15, která byla uvedena v Berlíně, v šestnácti natočila podle vlastního scénáře film Torpedo a dostala za něj cenu pro začínající filmové tvůrce. O rok později vyšel román Axolotl Roadkill.
Kniha se setkala s bouřlivým přijetím čtenářů i kritiky, neboť přiblížila svět dospívajících bez jakýchkoliv idealizací. Sedmnáctiletá autorka zcela otevřeně podala zprávu o sexu, drogách a o bouřlivé zábavě, jíž si mladí lidé užívají.
Protagonistka románu trpí všemi možnými asociálními neduhy — je závislá, cynická, pohrdá společenskými hodnotami. Její matka zemřela jako alkoholička, otec patří k okruhu umělců bez zábran. Dokumentární rovina knihy získala na síle i díky tomu, že osudy protagonistky románu v lecčems odpovídají životním osudům autorky.
Diskuse kolem románu Axolotl Roadkill byla záhy převedena na problém postmoderní tvorby. Zastánci románu si myslí, že i metoda založená na opisování má své opodstatnění. V posledním čísle A2 k případu Eva Vondálová upozorňuje: „Odpůrci tvrdili, že kdo je proti, ten je ubohý mužský šovinista, který prostě nedokáže připustit, že se jedná o mladou a nadějnou autorkou. A kromě toho i Thomas Mann, Bertold Brecht či Elfriede Jelineková citovali jiné (…). Tak proč tolik kritiky? Vždyť podle Rolanda Barthese to snad ani není možné jinak, než že se autor inspiruje texty jiných.“
Aféra vyústila v diskusi o německé literární kritice. Ta se podle komentátorů ocitla v pasti mediálního provozu. Veřejný diskusní prostor byl zahlcen zprávami o plagiátu, aniž by se nějak výrazněji reflektovala kniha samotná. Jak poznamenává Eva Vondálová, „text sám o sobě se nejen v případu Hagemannové stává jen částí celkového obrazu, jak je zprostředkován médii.“
V příštím roce se bude moci nad románem Axolotl Roadkill zamyslet i česká literární kritika. Do svého edičního plánu ho totiž zařadilo nakladatelství Academia.