Úbytek cizinců pracujících v České republice pokračuje již osmnáct měsíců. V dubnu jich statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) evidovaly 217 880. To je o 1562 méně než v březnu a o 73 270 méně než v říjnu 2008, kdy pokles započal. Předtím počet cizinců zaměstnaných v ČR téměř nepřetržitě rostl. Dubnové číslo je nejmenší od července 2007.

Největší úbytek od října 2007 zaznamenali Ukrajinci dojíždějící do České republiky za prací. Těch zde v současnosti pracuje 50 446, o třicet tisíc méně oproti stavu před rokem a půl. Podstatně méně je také Vietnamců či Mongolů. U Vietnamců se jejich počet za půldruhého roku snížil z 18 563 na 3327, u Mongolů ze 13 136 na 3620. „Většinou totiž vykonávali nekvalifikované práce, na které jsou nyní přijímáni Češi," řekla ČTK Kateřina Kotrlá z pardubické poradny Most pro lidská práva, která se na cizince žijící a pracující v České republice specializuje.

„Cizinců skutečně ubývá. Mnozí z těch, kdo zde hledali zaměstnání, si nyní snaží změnit účel pobytu na podnikání. Netýká se to ale zdaleka jen vietnamské komunity, ale i lidí, co dělají tak říkajíc u pásu, třeba Ukrajinců,“ řekla Deníku Referendum Eva Dohnalová z občanského sdružení InBáze Berkat, jež se snaží imigrantům pomáhat.

V České republice bylo podle MPSV na konci dubna bez práce 9,2 procenta lidí. Přes mírný pokles nezaměstnanosti to však zřejmě nebude znamenat, že by se zastavil i pokles počtu cizinců pracujících v ČR. MPSV totiž vydalo kvůli vysoké nezaměstnanosti na přelomu února a března tohoto roku úřadům práce pokyn, aby vydávaly povolení k zaměstnání pro cizince se zvýšenou obezřetností.

„Prodlužovat povolení k zaměstnání by se měla pouze těm cizincům, jejichž pracovní místa jsou jen těžko obsaditelná občany České republiky nebo EU/EHP a Švýcarska," uvedla tehdy mluvčí MPSV Štěpánka Filipová. Takový přístup ministerstva ale znamená pro cizince vážné problémy. „Tohle nařízení ministerstva ve skutečnosti podpořilo nárůst 'švarcsystému',“ upozorňuje Dohnalová.

Mnozí cizinci se totiž při cestě do České republiky zadlužili, aby vůbec měli na cestu. Často byli nuceni přijíždět přes agentury práce, kterým platili šest až patnáct tisíc dolarů. Agentury, přestože třeba byly zaregistrovány u MPSV, však neplnily sliby v kontraktech, často také uváděly nepravdivé adresy a podobně. „Oblastní inspektoráty práce tomu ale nevěnovaly příliš pozornost,“ dodává Dohnalová.

Nyní již probíhá většina zprostředkování načerno. Agentury se zaměřují na nové státy Evropské unie, především Bulharsko, jejichž občané nepotřebují pracovní povolení. Bulhaři jsou také jednou z mála národností, u níž počet jejich příslušníků v českých zemích stoupá. Agenturami bývají mnohdy doslova vykořisťováni, když jsou nuceni zde pracovat za nízkou mzdu například ve formě dohody o provedení práce.

„Celkový počet podvedených lidí z Bulharska není znám, neboť se jakožto občané EU nikam nemusí hlásit a často přejíždějí z místa na místo. Mnozí z nich navíc nemají cestovní doklady, některým je zabavili zprostředkovatelé práce. Mnozí také nemají peníze na ubytovnu a přespávají na ulici," uvedla nedávno společná tisková zpráva organizací Berkat, Multikulturního centra Praha a programu Migrace Člověk v tísni.