O předvolebních billboardech s politiky a jejich hesly a antihesly se napsalo mnoho. Až nyní ovšem jejich velkoplošné plakátoví nabylo na náležitých rozměrech a hustotě. Nejhůř je na tom Praha, jejíž všechny příjezdové komunikace jsou už zamořeny bez možnosti úniku nebo odpočinku. Sotvaže se, když jedete plouživým autobusem, konečně zasune za vás „Je čas končit, pane Paroubku“, už máte před očima seriózně se tvářícího Mirka Kalouska s pokryteckým heslem, že mladí nechtějí mít zadluženou budoucnost. (On nebyl ministrem financí nebo dříve hýřivým náměstkem ministra obrany?) Za docela vtipné heslo jsem považoval pouze Paroubkovo „vrátím vám Elvise“, než mi někdo řekl, že si je nevymyslel sám. O pravosti hesla sociálních demokratů „13. důchody ze zisků ČEZ“ pochybuji podnes. Pokud si je socialisté vskutku vymysleli, pak možná chytře předstírají, že jim to udělala ODS. To by nebylo tak špatné!

Jak se tak člověk plouží pod všemi těmi hesly, žádnou volební vzpruhu necítí, naopak, klesá na duchu. Politicky přemýšlivý člověk nemůže nevidět, že heslo ani tvář za ním se ve skutečnosti k žádné veřejné politice, natož politické odpovědnosti nehlásí. Je to obchodní manévr a reklamní trik, který s výkonem veřejné správy nemůže souviset — nehledě na obsah — už jenom tím, jak je obrovský, zbytnělý a rakovinový. (Horší než Mattoni, nejošizenější bublinková voda na světě.) To je úchylné už svou povahou, a co nebo kdo na tom je, jedno je. Je to chlouba úpadku, jenž se zákonitě musí jen prohlubovat. A v noci je ještě osvětlený. Vizuální mor, až se člověk bojí, aby to nezačalo ještě houkat a smrdět.