Na konci 2. světové války, 9. května 1945 založila skupina levicových intelektuálů nový deník a nazvala ho Mladá fronta. Připomínáme historii vzniku tohoto deníku, jakož i důležité souvislosti, které se týkají jeho privatizace.
V domě v pražské Panské ulici, který pamatoval například novinářské působení Egona Erwina Kische, se s koncem druhé světové války zrodil deník Mladá fronta. První číslo novin, za kterými stála skupina levicově orientovaných intelektuálů, se v ulicích objevilo 9. května 1945. V úvodníku se tehdy psalo o lásce mladých Čechoslováků k sovětské armádě a Josefu Stalinovi, ale i představitelům exilové vlády v Londýně s Edvardem Benešem v čele.
Prvním šéfredaktorem listu, jehož název byl inspirován předválečným časopisem levicových studentů Mladá kultura, se stal básník Jaromír Hořec. Mezi jeho podřízenými pak byli kritik Sergej Machonin nebo režisér Jan Grossmann, básník František Listopad zase šéfoval kulturní rubrice. V redakci listu, který se časem stal hlásnou troubou svazáků, přitom zpočátku působili autoři nejrůznějších politických názorů.