Naproti domu mých rodičů opravují křižovatku a součástí té modernizace je i umístění tří obrovských stojanů na reklamní billboardy. Skutečně, na rohu u tenisových kurtů jsou hned tři, tak gigantické, že k jejich postavení je třeba stavební firmy a k výměně reklamní plochy musí přijet jeřáb a několik dělníků. Další takové panely se vztyčily u krčské nemocnice a přibývají po celou cestu nahoru do sídliště, kde bydlím. Staly se mi zosobněním rozporu, v němž poslední dobou žijeme a který podle mě dokumentuje, jak málo vážně bereme problémy společnosti. Mám na mysli lepší hospodaření.

V těchto dnech se projednává státní rozpočet, slovo úspory se skloňuje ve všech pádech a sdělovacích prostředcích, slovo deficit je běžné jako počasí, pokud jde o slovesa, nejčastěji čteme snižovat — řekla bych, že dokonce častěji než šetřit. Nejkřiklavějším opatřením je snížení peněžité pomoci v mateřství v rámci tzv. „Janotova úsporného balíčku“. Celkem to vypadá, že státní dluh budou muset vyrovnat zejména ti chudší a potřební a státní pokladnu naplní zejména zaměstnanci, o jejichž příjmech je dokonalý přehled a vymahatelné jsou bez problémů. Takový je trest za zaměstnaneckou i občanskou loajalitu, za jiné než soukromé angažmá. S tím sice nesouhlasím, ale celkem tomu rozumím. Co mi vrtá hlavou, je ta reklama.

Na největším billboardu u křižovatky před rodičovským domem je momentálně reklama na becherovku. Předtím tam byla reklama na film Hanebný parchanti. Vedle je inzerce na nové byty někde na okraji Prahy. Na obzoru se tyčí nové paláce firmy O2 — a nepřeháním, je to několik budov, které zaplnily celý horizont, na střechách se jim tyčí umělý lesík. A aby jejich přítomnosti nebylo málo, na billboardu jsou nalepeny stupidní gumové kachničky pod Karlovým mostem, které nabízejí jakési odměny.