Vlasta Dufková

Můj bezdomovec

Seděl proti mně v poloprázdném autobuse

čistotně upravený povrch

družka ho oprašovala

páchli jen decentně

neskutečně smutné bleděmodré oči

trochu buličí

patříval do mého dětství

teď už po soumraku

o pár let starší a nebetyčně vyšší

tupé buličí bleděmodré oči

jenže starší a vyšší

velkej kluk z dospělého světa

dělal ve sklenářství

oči barvy průsvitných tabulí skla

víc v nich nebylo na nic se neptaly

znal svoje místo na čtyřpatrové vinohradské návsi

neškodný místní ani ne prosťáček

kamínek beze jména

znal svou důležitost

já ji vidím až dnes

dávno proměněnou v nebetyčný smutek

který už nejspíš splynul s oblohou

seděl v autobuse

vedle něj milující družka

páchli ještě decentně

mým zamřelým dětstvím

ale už nebylo návratu

pro něho od začátku nebylo návratu

nebylo kam

sklenářství dávno zmizelo

příliš jsem to nepostřehla

až když on teď vytanul

z kterýchsi slojí

z doupat, nor, chodbiček mraveniště

na povrch dlažebné ulice

tabule skla v bleděmodrých očích

takže bylo vidět až na dno

ani zrcadlovky ani antireflex

nebetyčný smutek bez ochrany

neposkvrněné početí smutku

znal jen svou náves bezdomoví

kam se z konečné vracel v kruhu

na okraj zejícího trychtýře metra

který ji vtáhl do víru velkoměsta

vyvržen do houmlesa

neznámých stromů

držel se při okraji té zrádné výlevky

na kraji vražedného tepla

které vcucne

ale už mimo jakýkoli svět

ten jeho přestal být

postával při kraji zející rány

družka ho beznadějně oprašovala

jako chátrající sochu

obrůstal mechem sedali na něj ptáci

nebýt těch propastně nebetyčných očí

kterým nebylo pomoci

vídala jsem ho cestou z meterné katabáze

při každém výstupu z podsvětí

hleděla jsem na něj do zrcadla

průchozích prostupných očí

bytostného smutku v koncentrované podobě

nestoudné pobuřující nahoty

jednou tam nebyl

jednou nebyl

družka se z esence sublimované lásky

změnila v šedivějící alkoholičku

posedává po lavičkách s ostatními

družně popíjejí

přihřívají se nad podsvětním chřtánem

on ať je kdekoli

současně není

nanebevstoupil do čirých tabulí skla

křehkých rozbitných shluků budoucích střepů

lidsky minerálních

netečně vplynul v nerostné lidství